Materiálová expertka se podívala na textilie, které slibují pohlcovat tělesné teplo a pomoci usnout i během vln veder. Je to ale fakt – skutečně chladí?
Platforma TikTok má pozoruhodnou sílu povyšovat obyčejné věci do statusu zázraku. Jeden den řešíte krém, co má stopit vrásky za vteřinu, další den vás ovládne deka, která nabízí spánek bez pocení i bez klimatizace. Právě „chladicí deky“ jsou v roce 2025 králem algoritmů: videa s miliony zhlédnutí ukazují, jak se influenceři balí do textilií, co údajně „nasávají teplo z těla“.
Jeden z nejsledovanějších experimentů provedl portál SlashGear: testovali populární virální deku a běžnou přikrývku na slunci. Výsledek? Chladicí deka měla na povrchu až o 6 °C méně. Na první pohled vyhráno. Fyzika ale většinou chce druhý názor — a často překvapí.
Snížení teploty: kde je háček?
Proč měří deka nižší teplotu už bez lidského kontaktu? Klíčem je, jak daná látka absorbuje, odráží nebo odvádí teplo. Některé moderní syntetické materiály – třeba nylon nebo upravený polyetylen – odrážejí víc ze slunečního záření. Proto může taková odchylka na povrchu vzniknout.
Jenže to automaticky neznamená, že budete cítit ochlazení po celou noc. Samo pocitové osvěžení nejvíc záleží na tepelné vodivosti materiálu. Třeba právě nylon nebo polyetylen odvádějí teplo od kůže rychleji než bavlna. Proto nám chvilku „příjemně chladí“, ale pak — jak uživatelé na Redditu často píšou — máte pocit, jako byste se balili do potravinářské fólie. Proč? Povrch rychle převezme teplo od těla a později už žádné rozdíly necítíte.
Po narušení tepelné rovnováhy efekt mizí
Zásadní problém? Jakmile textilie nasaje teplo z vašeho těla, rychle se dostane do tepelné rovnováhy. Pokud teplo dál neodvádí třeba proud vzduchu nebo ventilátor, chladicí efekt končí. Bez trvalého rozdílu teplot jde osvěžení rychle do ztracena.
Přesto… některé deky dokážou chladit podstatně déle. Jsou důmyslně navržené právě pro udržení teplotního rozdílu. A tady nastupuje fyzika pěkně zblízka.
Fyzika v praxi: změna skupenství
Žádné tajné vlákno ani kouzelná receptura. Jádrem je úplný základ fyziky: změna skupenství.
Při změně skupenství (například tuhé látky na tekutou) materiál pohltí ohromné množství energie, aniž by se jeho teplota zvýšila. Říká se tomu latentní teplo tání. Klasický příklad? Led. I když se teplo pohlcuje, kostka zůstává na nule stupňů, než úplně roztaje.
Skutečné high-tech chladicí deky používají PCM (Phase Change Materials) — materiály, které tají ideálně právě při teplotách kolem 18–21 °C, což je hranice lidského komfortu. Při změně skupenství „pijí“ teplo doslova z vašeho těla, a zároveň zůstávají chladné, dokud všechen PCM nezmění stav.
Představte si deku napěchovanou „neviditelnými ledovými kostkami“, které tají právě ve vhodnou chvíli. Jakmile použití skončí, deku dáte schladit a PCM se „nabije“ zpět do původní pevné formy. Efekt je znovu k dispozici.
Deka budoucnosti: co opravdu funguje
Opravdu fungující chladicí deky jsou výsledkem špičkové vědy o materiálech. Ne každý pevný materiál tají v potřebném rozmezí — běžné jsou tři hlavní typy PCM: organické, anorganické a eutektické.
Organické PCM, třeba parafíny, jsou velmi populární díky stabilitě a příznivé ceně. Jejich teplota tání se dá „ladit“ podle délky řetězce uhlíků v jejich molekule.
V dekách se PCM uzavírají do mikrokapslí, zpravidla v polymerových pouzdrech. Tím je materiál chráněn před degradací a může projít tisíci cykly bez ztráty účinku. Při přechodu do tekutého skupenství zůstává uvnitř a nemaří funkci textilu.
A mají už takové deky běžně v obchodech, nebo je to pořád sci-fi?
Neviditelné ledové kostky se prodávají i v Česku
Přestože „neviditelné kostky“ zní jako trik z reklamy, PCM se dnes využívají ve skutečných produktech – nejen v dekách, ale i v oblečení pro sport, technické obuvi nebo ve stavebnictví.
V textilním průmyslu se objevily i v našich končinách — například značka Outlast Technologies, původně spolupracující s NASA, používá PCM v termoprádle, povlečení nebo bundách. Taková deka je už realita i pro pražský panelák — a na letošní léto se vyplatí ji zvážit.
Vývoj jde dál. Nejvíc se řeší dlouhodobá stabilita, lepší tepelná vodivost a nové udržitelné „chladicí“ materiály. Nyní už nejde o to, zda technologie funguje, ale jak ji dostat co nejširšímu publiku — a hlavně aby byla příjemná a rozumně dostupná.
Co z toho plyne? Virální chladicí deky jsou někde mezi realitou a reklamní nadsázkou. Některé opravdu fungují — bez triků, čistě díky staré dobré fyzice a špičkovému materiálovému inženýrství. Efekt není věčný ani zázračný, ale někdy to prostě stačí. Možná díky nim konečně strávíte letní noc bez propoceného povlečení.
María Dolores Martín Alonso, IMDEA Materiales
Za článek děkujeme redakci The Conversation
-Pokud vás téma baví, mrkněte na vědecký speciál Třetí Tisíciletí
