Honba za slabým signálem byla provedena v velmi specifickém a krátkém časovém okně. Měření probíhala mezi 26. a 28. listopadem, přibližně měsíc po tom, co byla kometa na nejjasnější dráze při přiblížení k Slunci. To nebylo nahodilé, neboť satelit XRISM musel udržovat separaci přes 60 stupňů od Slunce, což výrazně omezilo možnosti pozorování.
Celkový čas expozice činil 17 hodin, což se na vesmírné měřítko zdá být málo, avšak tentokrát to stačilo. To, co bylo zachyceno, předčilo očekávání spojená s obvyklým rozmazáním přístroje. Rentgenové záření se rozprostíralo na impozantní vzdálenost přibližně 400 tisíc kilometrů od jádra komety, což odpovídá zhruba vzdálenosti ze Země na Měsíc. Tak rozsáhlá struktura naznačuje, že teleskop zachytil nikoliv samotný objekt, ale obrovský, X-paprsky svítící oblak plynu, který jej obklopuje. To už dává vážnou indicii o povaze a aktivitě tohoto mezihvězdného hosta.
Další informace lze nalézt o kometě 3I/ATLAS, která se blíží k Zemi a astronomové mají nové snímky.
Mechanismus vzniku rentgenového záření
Mechanismus vzniku tohoto záření není nový a dobře vysvětluje podobné jevy u komet našeho slunečního systému. Klíčovou roli zde hraje sluneční vítr, tedy proud nabitých částic emitovaných naším Sluncem. Když se tento vítr sráží s plynem uvolněným z jádra komety, dochází k procesu výměny nábojů. Ionty větru „přebírají“ elektrony od neutrálních atomů kometárního plynu, což jako vedlejší účinek této bouřlivé reakce způsobuje emisí rentgenového záření.
Analýza spektra potvrdila tento scénář, neboť vykázala charakteristické emisní čáry spojené s uhlíkem, dusíkem a kyslíkem. Zajímavé je, že tyto prvky byly dříve detekovány jinými observatořemi, jako jsou SPHEREx a Webb, které v srpnu zaznamenaly oblak plynu kolem 3I/ATLAS. Tím se rentgenová pozorování XRISM stala posledním chybějícím elementem v multidimenzionální analýze tohoto objektu.
K třetímu hostovi z dálky
3I/ATLAS je výjimečný případ. Byla objevena 1. července a připojila se k velmi úzkému okruhu mezihvězdných objektů, do kterého dosud patřily pouze ʻOumuamua a Borisov. Na rozdíl od stále tajemné ʻOumuamua, 3I/ATLAS se chová jako „klasická“ kometa, neboť aktivně uvolňuje plyn a prach ve slunečním teple. Její velká hmotnost a rozsáhlý plynný obal způsobily, že se stala prvním reálným cílem pro tento typ pozorování.
Až do měření XRISM byla kometa zachycena v téměř celém elektromagnetickém spektru: od ultrafialového záření, přes viditelné světlo a infračervené záření až po rádiové vlny. Detekce rentgenového záření tedy uzavřela důležitou etapu výzkumu.
Důležitost úspěchu mise XRISM
Úspěch mise XRISM v případě 3I/ATLAS je významný a účinnost přístrojů bude důležitá, neboť další mezihvězdní hosté se mohou objevit kdykoliv. Jejich pozorování bude vždy závodem s časem a geometrickým omezením orbity. Klíčové bude nejen jejich odhalení, ale také možnost rychlého nasměrování teleskopů k nim.
Současné objevování je silným argumentem pro pokračování a rozvoj programů pozorování zaměřených na tento typ vzácných objektů.
