Ještě před pár lety byly tepelné čerpadla hitem dotací, tématem rodinných debat a lákaly ekologickými sliby. rok 2025 ale přinesl studenou sprchu — zájem domácností napříč Českem i Evropou prudce poklesl. výrobci tápou, zvažují propouštění a zoufale hledají pomoc v Bruselu.

Prodeje v posledním roce padají rychleji než předvánoční fronty u Sapy. čerpadla čekají na majitele ve skladech a obchodech, ale Češi si dávají na čas. Proč?

Proč domácnosti váhají? 5 hlavních problémů

• Vysoká prvotní investice: Ani s šikovnou dotací to pořád není levná záležitost. Průměrná montáž běžného čerpadla v Praze letos vyšla klidně na 320 000 Kč.
• Nejasná návratnost: Ceny energií lítají nahoru–dolů, garantované úspory slibují jen obchodníci. Lidé nejsou přesvědčeni, že se investice opravdu vrátí do 10 let.
• Složitá instalace a papírování: Přiznejme si to — většina z nás radši mění elektrokoloběžku než topný systém. Spousta papírů, povolení, několik návštěv řemeslníků. Je to otrava.
• Nedostatek odborníků: Kvalitní montážník v Ústeckém kraji? Téměř zjevení. Servis není dostupný všude a lidé mají strach z oprav v lednu.
• Obavy z výkonu v zimě: Lidé věří, že čerpadlo v mrazu selže. Přitom moderní modely zvládají i –15 °C — tady pořád vítězí staré fámy nad realitou.

Výrobci bijí na poplach a žádají Brusel o zásah

Velcí hráči jako Thermona, IVT nebo severské NIBE už otevřeně říkají, že musí omezit výrobu. Podle Voltaico.cz poptávka letos spadla o třetinu. Pokud EU nezvýší dotace nebo nezavede agresivnější informační kampaň, budou další propouštět.

A nejen to. Odborníci z Asociace podniků tepelných čerpadel i Českého svazu ochránců klimatu varují, že bez masového rozšíření tepelných čerpadel splnění klimatických cílů zkrátka nedáme — a škodit začneme i regionálním výrobcům a montážníkům, kteří by mohli přijít o práci.

Ekologie ano, ale lidé chtějí jistotu

Paradoxem zůstává, že mnoho lidí stále oceňuje ekologické přínosy čerpadel, jen se jim nechce být „první v ulici“, kdo zkusí nový systém. V Brně, Plzni i malých obcích na Vysočině raději volí kombinaci plynového kotle a starých kamen, i když stát nabízí dotace z programu Nová zelená úsporám — letos navíc komplikovanější než dřív.

Veřejná informovanost bohužel pokulhává. Lidé často slyší historky typu „soused promrzl u novostavby s čerpadlem“, ale už nevědí, že šlo o špatně navržený systém z levného eshopu. Bonus: nedostatek školených poradců na kraji nebo v menších městech. Zajímavostí je, že na západ od nás se s podobnými obavami perou i domácnosti ve Francii nebo Nizozemsku.

Co by mohlo situaci změnit?

• Lepší a jednodušší dotace — bez složité byrokracie, ideálně online během pár dní.
• Více informací od nezávislých expertů — férové porovnání s plynem, uhlím i elektřinou na konkrétních příkladech (třeba na domech v jižních Čechách).
• Lepší síť montážníků a servisů — státem podpořené rekvalifikace mladých řemeslníků. 
• Faktická osvěta v médiích — místo záplavy reklam vyprávět reálné příběhy rodin, které už s čerpadlem žijí a ví, co funguje a co ne.

Na závěr: Česko má šanci stát se vzorem pro ostatní země, pokud se dokáže vypořádat s aktuální skepsí. Investice do tepelného čerpadla je složité rozhodnutí, které vyžaduje čas, kvalitní informace a jistotu servisu. Ale pokud nevyužijeme podporu teď, budou Němci a Rakušané utíkat ve snižování emisí rychleji než sparťani při derby. No a to by byla škoda.