3I/ATLAS: hlavní objevy a vyvrácené mýty o mezihvězdné kometě

Do prosince 2025 kometa 3I/ATLAS, třetí známý mezihvězdný objekt, který prochází naší sluneční soustavou, dokončila svou nejaktivnější fázi cesty. Během několika měsíců pozorování astronomové získali řadu zajímavých informací, vyvrátili jednu hlučnou pseudo-senzaci a připravili se na její finální „návštěvu“ vnitřní části sluneční soustavy. Zde jsou dosavadní poznatky o tomto objektu.

Odkud pochází a jak byla objevena

3I/ATLAS byla poprvé objevena 1. července 2025 systémem teleskopů ATLAS v Chile, určeným k hledání potenciálně nebezpečných asteroidů. Zprvu se objekt zdál být běžnou tečkou světla, avšak již následující den bylo jasné, že jde o kometu — začala se jí formovat obal (koma) a ocásek.

O týden později, když astronomové vypočítali její trajektorii, zjistili, že se nejedná o běžnou „místní“ kometu. Její dráha byla hyperbolická, což znamenalo, že objekt není gravitačně vázán na Slunce a přiletěl z hlubin sluneční soustavy. Oficiálně byla označena 3I/ATLAS, přičemž „3I“ označuje „třetí mezihvězdný objekt“. Před ní byli mezihvězdnými návštěvníky asteroid Oumuamua (1I) v roce 2017 a kometa Borisov (2I) v roce 2019. Výrazným rozdílem 3I/ATLAS od svých předchůdců je, že byla detekována dlouho před maximálním přiblížením k Slunci, což dalo vědcům čas na přípravu rozsáhlé pozorovací kampaně.

Cesta 3I/ATLAS sluneční soustavou

Pohyb komety vytvořil jedinečnou příležitost pro vědu, jelikož ji poprvé mohly sledovat najednou různé vesmírné mise. Po objevu v červenci se k pozorování připojil teleskop Hubble, který se pokusil odhadnout velikost jádra komety. Získaná data ukázala, že jádro může mít průměr od 440 metrů do 5,6 kilometru — přesněji to nebylo možné určit kvůli husté koomě prachu a plynu.

V srpnu a září 2025 byla na kometu namířena zařízení vesmírných sond Psyche, Lucy a sluneční observatoře STEREO a PUNCH. Došlo k jakési „stereosnímkce“ z různých úhlů. Dne 3. října 2025 kometa proletěla ve vzdálenosti přibližně 28,9 milionu kilometrů od Marsu, což umožnilo zachytit snímky roverem Perseverance a orbitálními sondami NASA. Let kolem rudé planety se stal důležitou zkouškou před hlavním událostí.

Dne 29. října 2025 kometa prošla periheliem — maximalizovala se blízkost k Slunci na vzdálenost přibližně 203 milionů kilometrů. V tomto období dosáhla její aktivita vrcholu: sluneční teplo vyvolalo intenzivní odpařování ledu z povrchu jádra, čímž došlo ke tvorbě jasné komy a dlouhého ohonu.

Co se o kometě dozvěděli vědci během tohoto období

K prosinci 2025 byl vytvořen podrobný vědecký obraz komety založený na datech spektrální analýzy a pozorování.

Složení a aktivita

Zásadní údaje byly přineseny z dalekohledu Jamese Webba. Ukázalo se, že kometa je neobvykle bohatá na oxid uhličitý (CO₂). Dále bylo v jejím složení objeveno vodní pára, oxid uhelnatý (CO), kyanovodík, metanol a karbonylsulfid. Toto složení vysvětluje její vysokou aktivitu: ledy CO₂ a CO začínají sublimovat (přecházet ze tuhé formy do plynné) na větší vzdálenosti od Slunce, než vodní led. Jedním z nejzajímavějších objevů bylo nalezení atomární niklu v ocasu komety. Tato důležitá pozorování později pomohla vyjasnit jednu pseudo-vědeckou teorii.

Neobvyklé chování

Kometa pravidelně vykazovala náhlé záblesky jasnosti. Vědci tento jev vysvětlují výbuchy plynu a prachu, připomínajícími kryovulkanickou aktivitu. Když se pod povrchem hromadí tlak od sublimujících plynů, dojde k mini-explozím, které vyhazují nový materiál ven a okamžitě zvyšují jasnost.

Dalším takovým impozantním jevem se stal takzvaný „antihvost“ — paprsek prachu mířící směrem k Slunci, nikoli od něj. Pro pozorovatele to vypadalo podivně, ale astrofyzici objasnili, že se jedná o perspektivní efekt. Větší částice prachu, vyvržené kometou, se rozprostírají podél její orbity, a v určitém okamžiku se z Země zdá, že tvoří ocas, směřující k Slunci. Je to vzácný, ale zcela přirozený jev.

Původ a věk

Trajektorie komety naznačuje, že přiletěla z hlubin Mléčné dráhy, ze strany souhvězdí Střelce. Jedno z výzkumů, založených na analýze rychlosti a trajektorie, naznačuje, že by její věk mohl překročit 7 miliard let. Pokud se to potvrdí, pak je tato kometa starší nejen než Země, ale i samotné Slunce a představuje relikt doby vzniku prvních hvězd v naší Galaxii.

Příběh o „mezihvězdné lodi“ a proč byl uzavřen

V létě 2025, kdy se zprávy o kometě 3I/ATLAS teprve objevily, se v médiích a na sociálních sítích rozvinula další „senzace“. Známý astrofyzik Avi Loeb, jenž již dříve prohlásil, že Oumuamua má umělé původy, navrhl, že neobvyklá aktivita a charakteristiky 3I/ATLAS by mohly naznačovat její rukodělnou povahu. Hypotéza se okamžitě stala virální.

V jednom okamžiku téměř 40% diskuzí o kometě v sociálních sítích se nějakým způsobem týkalo tématu mimozemšťanů. Nicméně, vědecká komunita na to rychle reagovala a konkrétně odpověděla. Všechny „anomální“ znaky komety — neobvyklá aktivita, antihvost, složení — našly své vysvětlení v rámci standardní kometární fyziky.

Významnou roli hrálo nalezení atomárního niklu. Zastánci „mimozemské“ verze se snažili použít tento fakt jako argument pro technogenní původ objektu. Ovšem se ukázalo, že nikl byl nalezen i v ocasu předchozí mezihvězdné komety 2I/Borisov. To je přírodní jev související s odpařováním niklem bohatých mikročástic v ocasu komety působením slunečního záření.

K podzimu 2025, kdy byla zpracována data z Hubbleova teleskopu a dalších přístrojů, byla hypotéza o umělém původu komety zcela odmítnuta hlavní vědeckou komunitou, včetně expertů NASA. Tato historie sloužila jako další připomínka, že skutečná věda pracuje s daty, ne s přehnanými titulky.

Co se stane s kometou dále a lze ji vidět

Hlavní událost prosince 2025 — maximální blízkost komety 3I/ATLAS k Zemi. Ta se uskuteční 19. dne. Kometa proletí ve vzdálenosti přibližně 269 milionů kilometrů od naší planety (což je přibližně 1,8krát dál než vzdálenost mezi Zemí a Sluncem). Nebude zde žádná hrozba kolize.

Pro pozorovatele bude vrchol viditelnosti mezi 12. a 26. prosincem 2025. Kometu bude možné spatřit v amatérském dalekohledu s aperturou od 150 do 200 mm (6–8 palců). Bude se pohybovat skrze souhvězdí jižní polokoule, a proto nejlepší podmínky pro pozorování budou mít obyvatelé jižních šířek, ale ve středních šířkách se ji také pokusí najít nízko nad horizontem.

Po blízkosti k Zemi kometa bude pokračovat v pohybu k vnějším hranicím sluneční soustavy. Dne 16. března 2026 proletí v blízkosti Jupitera. Gravitace této plynové obry ještě více zakřiví její trajektorii a jako katapult ji vyhodí do mezihvězdného prostoru. Poté ji lidstvo už nikdy neuvidí.

Přítomnost 3I/ATLAS

Zkoumání komety 3I/ATLAS je unikátní příležitostí. Doposud měli vědci velmi málo dat o materiálu z jiných hvězdných systémů. „Místní“ komety vyprávějí příběh formování naší sluneční soustavy, zatímco mezihvězdné objekty jsou vzorky materiálů vzniklých za zcela jiných podmínek u jiných hvězd.

Předběžné závěry ukazují, že složení 3I/ATLAS není nijak radikálně odlišné od komet sluneční soustavy. To naznačuje, že procesy tvorby planet a komet v naší Galaxii mohou být poměrně univerzální. Všechny shromážděné informace — od chemického složení po charakter aktivity — budou ještě dlouho analyzovány a na jejich základě pravděpodobně vzniknou nové vědecké práce.

Tak se na konci roku 2025 kometa 3I/ATLAS přestala být záhadným „mezihvězdným tulákem“ a stala se dobře prozkoumaným vědeckým objektem. Zůstává už jen, aby se lidé naučili oddělovat skutečné objevy od publicity.