Výzkum ukazuje, že lidé mohli mít určitou kontrolu nad vlky na odlehlém ostrově ve Skandinávii před více než 3 000 lety. Vzorky kostí, které byly analyzovány v rámci studie zveřejněné 24. října v časopise PNAS, naznačují, že zvířata mohla být lidmi na ostrov dopravená.

Kosti psovitých šelem, datovaná mezi 3 000 a 5 000 lety, byly nalezeny v jeskyni na ostrově Stora Karlsö. Tento ostrov se nachází pět kilometrů od většího ostrova Gotland a 80 kilometrů od pevninské části Švédska.

Jeskyně známá jako Stora Förvar byla prozkoumána v letech 1888 až 1893 a odkryla bohatý archeologický materiál, včetně kostí lebek a postlebek psovitých šelem.

S rozvojem metodologie a technik pro práci s starobylými DNA a díky dostupnosti databází, vědci sekvenovali geny z kostí, aby zjistili, zda pocházejí ze psů, vlků nebo hybridních zvířat. Dospěli k závěru, že geny dvou jedinců byly nejblíže DNA vlka, který byl nalezen ve Skandinávii a jeho stáří činilo 5 100 let.

Některé důkazy naznačují, že vlci mohli být na ostrov Stora Karlsö přivezeni lidmi, což potvrzuje nedostatek místních suchozemských druhů. Ostrov Gotland a Stora Karlsö totiž nikdy nebyly spojeny s pevninskou částí Skandinávie. Fauna většího ostrova se zdá být byla lidmi zavedena, včetně zajíců, lišek, divokých prasat a ježků.

Linus Girdland Flink, jeden z autorů studie a profesor geověd na Univerzitě v Aberdeenu ve Spojeném království, uvedl, že vztah mezi lidmi a vlky na ostrově Stora Karlsö je neočekávaný a odlišný od vztahů, které lidé mají se domestikovanými psy. „I když je velmi obtížné rozlišit povahu a účel tohoto vztahu, studie naznačuje, že tito vlci nebyli zcela divocí, ani zcela domestikovaní, ale spíše něco mezi tím,“ vysvětlil.

Stále není možné přesně určit, jakou funkci měli vlci pro obyvatele ostrova. Flink dodává, že dalším krokem ve výzkumu bude zjistit, jak běžný byl tento typ vztahu a zda šlo o vzácnou nebo běžnou praxi z prehistorie. To zahrnuje systematické hledání genetických a archeologických důkazů tohoto vztahu v Skandinávii a dalšími oblastmi.

Otázky k domestikaci

Flink vyjádřil překvapení nad tím, že geny psovitých šelem patřily vlastně jedincům, kteří byli geneticky považováni za 100% vlky. Podle jeho slov, když výzkumník narazí na zbytky psovitých šelem, první domněnka bývá, že materiál patří psům, a pokud jde o vlky, že byli loveni v přírodě. Nicméně to, co bylo nalezeno, neodpovídá těmto předpokladům.

„Naše zjištění nás nutí přehodnotit historii domestikace tím, že ukazují, že některé z nejranějších lidských komunit měly mnohem komplexnější a intimnější vztah s divokými vlky, než jsme si dosud mysleli,“ komentuje.

Profesor Tiago Pedro Ferreira Tomé z Katedry antropologie a archeologie na Univerzitě UFMG (Universidade Federal de Minas Gerais) hodnotí článek jako zajímavou a dobře podloženou diskuzi. Dodává, že studie naznačuje existenci „prodloužené a záměrné“ interakce mezi lidmi a vlky.

Psovité šelmy, o kterých je řeč, jsou menší než dnešní vlci ve Skandinávii. Snížení velikosti domestikovaných zvířat je spojováno s jejich integrací do struktury vytvořené lidmi, aby je chránili, což snižuje potřebu velkého vzrůstu, uvádí profesor UFMG.

Při zkoumání genů kostí vědci zjistili, že pochází z populace s nízkou genetickou rozmanitostí, což by mohlo naznačovat scénář reprodutivního kontrolu malé populace vlků. Výzkumníci také analyzovali izotopy přítomné v kostech a zjistili, že psovité šelmy měly dietu bohatou na mořské bílkoviny, jako jsou ryby. Přístup k tomuto typu potravy naznačuje závislost na lidech, protože lov mořských bílkovin může být pro vlky a psy výzvou.

Strava vlků v kombinaci s důkazy o tom, že místní ekonomická aktivita byla založena na moři, naznačuje, že zvířata byla nějakým způsobem spojena s mořskými zdroji, dodává Flink.

Tomé konstatuje, že studie odhaluje možnou interakci mezi vlky a lidmi v širším kontextu domestikace zvířat. Některé z nejstarších archeologických důkazů o domestikovaných psech pocházejí z doby před 17 000 lety. To znamená, že „zatímco v různých regionech světa už několik tisíc let soužily mnohé lidské skupiny se domestikovanými psy, tato specifická skupina zřejmě žila po boku vlků.“

Upozorňuje, že vlci mají několik charakteristik, které mohly usnadnit tuto vztah, jako je sociabilita, schopnost vytvářet relativně složité sociální struktury a sklon k spolupráci mezi sebou v rámci skupiny. „Může to nějak usnadnilo tuto spolupráci s lidmi? Nemůžeme to vědět, ale je to něco, co musíme zvážit,“ dodává.