Na slunečním disku se v poslední době událo hodně novinek. Observatoře si všimly pozoruhodné skupiny slunečních skvrn označované jako AR 4294-4296. Jejich rozměry jsou srovnatelné s těmi, které před 150 lety způsobily událost známou jako Carringtonův jev.
Obrovská skupina slunečních skvrn AR 4294-4296 vznikla spojením dvou magneticky propojených oblastí: AR 4294 a AR 4296. Na straně Slunce viditelné ze Země se skupina objevila 28. listopadu, když se vynořila z východního okraje hvězdy. Zajímavé je, že pouhý týden předtím byly tyto tmavé oblasti na povrchu našeho slunce zachyceny roverem Perseverance, který pozoroval „neviditelnou“ část slunečního povrchu z Marsu.
Jedno je jisté: jedná se o jednu z největších skupin slunečních skvrn za poslední dekádu. Vědci poukazují na to, že její současná plocha je přibližně 90 % plochy skvrny, která se objevila na Slunci v září 1859, což byla skvrna, jež začala legendární Carringtonovu událost. Je důležité zdůraznit, že tato popisovaná skupina skvrn je nyní orientována směrem k Zemi, což znamená, že erupce nebo koronární výron hmoty z této oblasti by mohly mít významný dopad na kosmické počasí kolem naší planety.
Sluneční skvrny mohou vyvolávat erupce a koronární výrony hmoty (CME), které vyvolávají geomagnetické bouře. Následky mohou zahrnovat výpadky rádiové komunikace, problémy s elektronikou a polární záře v širokém geografickém pásmu.
Odborníci však zdůrazňují, že samotná velikost nenaznačuje sílu jevů, které tyto skvrny generují. O „maximálním výbušném potenciálu“ rozhoduje také konfigurace magnetického pole a četnost erupcí. AR 4294-4296 má spletité pole a již na neviditelné polokouli vyvolalo potenciální erupci třídy X, ale nejsou viditelné žádné signály, které by naznačovaly možnost vzniku superbouře na úrovni Carringtonovy události z roku 1859.
Pro kontext: erupce z Carringtonovy události byla odhadována na úroveň X45, což je více než pětkrát silnější než nejsilnější erupce poslední dekády. Simulace naznačují, že podobná erupce v dnešním světě by mohla nejen poškodit satelity na orbitě, ale také zničit energetické sítě na kontinentální úrovni. Je třeba dodat, že v takové situaci by obnovení přístupu k energetické síti mohlo trvat několik let. Problém spočívá v tom, že současná společnost není schopna přežít bez přístupu k médiím a elektrické energii. Tento jev by tedy měl apokalyptické rozměry.
Vědci budou pečlivě sledovat AR 4294-4296. Tato formace by mohla přežít kompletní obrat Slunce kolem jeho vlastní osy a znovu se objevit blíže k Vánocům.
