Planeta Saturn, jedna z nejkrásnějších a nejúžasnějších v naší sluneční soustavě, je často považována za nejhezčí z důvodu svých majestátních prstenců, které fascinují lidstvo po staletí. Tyto prstence, jež zdánlivě zmizely z pohledu Země v roce 2025, se od ledna 2026 opět rozjasní a stanou se mnohem viditelnějšími, což slibuje úchvatnou astronomickou podívanou pro amatéry i odborníky.

Zmizení prstenců Saturnu není skutečným jevem, nýbrž optickým klamem známým jako „průchod rovinou prstenců“ (Ring-Plane Crossing). Tento jev nastává, když se prstence Saturnu dostávají do pozice, kdy jsou dokonale na hraně vzhledem k Zemi, což způsobuje, že je vidíme z boku, nikoli z vrchu.

Historie pozorování prstenců Saturnu

Osa rotace Saturnu je skloněna o přibližně 27 stupňů. Se svou orbitou kolem Slunce, která trvá kolem 29,5 pozemských let, se mění úhel, pod jakým vidíme prstence. Každých 13,7 až 15,7 let se prstence zarovnávají na jednu linii s pozorovatelem na Zemi, čímž se jeví jako tenký téměř neviditelný pás.

V roce 2025 dosáhla tato jev svého vrcholu dvakrát: poprvé v březnu 2025, kdy byly prstence viditelné naprosto na hraně, a podruhé na konci listopadu 2025, kdy se dostaly do úzkého zorného pole.

Protože tloušťka prstenců nepřesahuje 10 metrů, pohled z boku je činí téměř neviditelnými, dokonce i pro většinu dalekohledů.

Od Galileiho k moderním dalekohledům

V 17. století popsal italský vědec Galileo Galilei planetu Saturn jako mající „uši“, odkazující na to, co viděl pomocí svých primitivních přístrojů. I přes omezené možnosti svého pozorování, si Galilei uvědomil, že kolem této planety je něco zvláštního.

Dnes moderní dalekohledy a kosmické observatoře ukazují, že tyto „uši“ nejsou ničím jiným než miliony částic ledu a kamenů, které obíhají Saturn ve velkých obloucích známých jako prstence. Tyto prstence nejsou pouze kosmickou ozdobou, ale představují přírodní laboratoř pro pochopení gravitačních sil a pohybu těles ve vesmíru.

Hlavní prstence Saturnu jsou rozděleny do sedmi prstenců označených písmeny anglické abecedy. Mezi prvním a druhým prstencem se nachází známá mezeru, známá jako Cassiniho mezera nebo Cassiniho rozdělení, jejíž šířka dosahuje přibližně 4800 kilometrů. Tyto mezery se utvářejí v důsledku gravitačních interakcí a orbitálních pohybů, které čistí některé dráhy od částic.

Rychlý obr

Saturn obíhá kolem Slunce v téměř kruhové dráze ve vzdálenosti přibližně 9,5 astronomických jednotek, což znamená, že je od Země vzdálený asi devět a půlkrát více. Dokončení jedné oběhu kolem Slunce trvá přibližně 29,5 pozemských let, což se označuje jako „saturnský rok“.

I přes svou velikost se Saturn otáčí velmi rychle; jednu otáčku dokončí přibližně za 10 hodin a 33 minut. Tato rychlá rotace způsobuje, že se planeta splošťuje na pólech a výrazně vypuká na rovníku, což má vliv na stabilitu prstencového systému. Nicméně tento rotační pohyb nemá žádný vliv na viditelnost prstenců ze Země; klíčovým faktorem je sklon osy planety.

Sklon Saturnova osy činí 26,7 stupňů, což je hodně blízko k naklonění osy Země, která činí 23,5 stupně. Stejně jako sklon osy Země vyvolává sezóny, sklon Saturnova osy způsobuje to, co by se dalo nazvat „saturnské sezóny“, během kterých se mění úhel osvětlení a pohledu na prstence.

Protože je Země sama nakloněná a obíhá kolem Slunce na jiné dráze, perspektiva mezi Zemí a Saturnem se neustále mění. Někdy se nacházíme nad rovinou Saturnových prstenců a vidíme je široké a jasné, zatímco jindy procházíme téměř napříč rovinou prstenců a ty se jeví jako tenká linie téměř neviditelná.

Když se úhel sklonu osy Saturnu shoduje s jeho polohou v orbitě kolem Slunce a polohou Země v její oběžné dráze, nastává jev, při kterém prstence zdánlivě mizí, nebo se alespoň jeví jako téměř neviditelné.

Měsíce a jejich role při utváření prstenců

Saturn má dnes 274 měsíců, z nichž některé jsou „pánovými“ měsíci pohybujícími se blízko okrajů prstenců. Gravitace těchto měsíců hraje klíčovou roli při stabilizaci částic prstence a udržování mezer a pravidelných struktur.

Největší měsíc Titan je fascinujícím světem s hustou atmosférou bohatou na dusík a je jedním z nejzajímavějších objektů ve výzkumu života mimo Zemi.

Obnova prstenců v roce 2026

Na začátku roku 2026 začaly prstence Saturnu pozvolna vycházet z okrajové polohy, což vedlo k jejich opětovnému rozšíření a zesílení jasnosti. V tomto roce budou prstence viditelnější a jasnější ve srovnání s rokem 2025, čímž se pozorování Saturnu stane fascinujícím zážitkem pro astronomy amatéry.

I když budou prstence jasné v roce 2026, jejich maximální sklon a jasnost dosáhnou své vrcholné podoby až v roce 2032, kdy se ukážou v nejpůsobivější podobě. Po tomto roce se prstence z okrajové polohy opět vrátí až v říjnu 2038.

Od tajemného popisu Galilea po fotografie z Hubbleova teleskopu a moderní sondy, zůstává Saturn symbolem kosmického úžasu. Prstence mohou dočasně zmizet z našich pohledů, ale připomínají nám, že to, co se mění, je úhel našeho pohledu, nikoli majestát samotné planety. S návratem prstenců v roce 2026 se obnova vášnivého zájmu o tuto plynnou obří planetu stává zřejmou.