Trh práce stále více oceňuje dovednosti, avšak zároveň je čím dál tím méně jasně definuje. Americký časopis Forbes poukazuje na osm zásadních informací o tzv. dovednostech, které by měl každý znát ve světě, kde o zaměstnání soutěžíme nejen s ostatními lidmi, ale také se sztuczną inteligencją.

Firmy častěji prohlašují, že chtějí hodnotit a rozvíjet své zaměstnance na základě dovedností, nikoli pracovních pozic či formálních kvalifikací. Na stránkách Forbesu upozorňuje Tomas Chamorro-Premuzic, odborník na psychologii řízení, že rekrutiřé většinou nejsou schopni jasně vysvětlit, co konkrétně rozumí pojmem „dovednosti”. A už vůbec se nezmiňují o tom, jak by měly ovlivnit náborová, školící nebo povýšení rozhodnutí.

Problém spočívá v tom, že tento termín se používá k popisu velmi různých věcí — od konkrétních profesních kompetencí, přes způsoby myšlení, až po osobnostní rysy. Tím se namísto zjednodušení rozhodování o zaměstnancích spolupůsobí komplikacím.

Autor článku klade osm zásadních otázek, které se týkají podstaty dovedností. Odpovědi na tyto otázky vymezují výhody, které má lidský pracovník v kontextu vykonávaných úkolů nad nástroji založenými na umělé inteligenci.

I. Co přesně rozumíme pod pojmem dovednosti?

Dovednosti jsou naučené schopnosti efektivně a opakovaně vykonávat konkrétní úkoly s co nejmenšími náklady času a energie. Nejedná se pouze o to, zda někdo něco umí udělat, ale jak efektivně a spolehlivě to provádí.

Toto se vztahuje jak na „měkké” dovednosti, tak na technické schopnosti, od programování po finanční analýzu. Důležité je, že dovednosti nejsou vrozené vlastnosti ani trvalé dispozice. Lze je osvojit, rozvíjet a zdokonalovat — což je odlišuje od osobnostních rysů či talentu.

II. Proč jsou někteří lidé kvalifikovanější než jiní?

Na úroveň zdatnosti má největší vliv čas a kvalita praxe. Osoby, které často cvičí a dostávají jasnou zpětnou vazbu, dosahují rychleji lepších výsledků. Někteří se však učí rychleji než jiní, díky vrozeným schopnostem.

V praxi je tak zdatnost výsledkem kombinace dispozic a tréninku. Čím větší jsou přirozené předpoklady v dané oblasti, tím rychleji postupuje učení — avšak bez pravidelné činnosti ani tyto předpoklady nevedou k reálným výsledkům.

III. Jak souvisejí dovednosti s osobnostními rysy?

Dovednosti a osobnostní rysy jsou dvě odlišné záležitosti. Dovednosti popisují, co konkrétní osoba umí v praxi. Osobnostní rysy naopak vyjadřují, jak lidé obvykle myslí, reagují a chovají se.

Toto rozlišení se obvykle zaměňuje zejména u tzv. „měkkých” dovedností. Mnohé z nich, jako asertivita, rezilience nebo empatie, spíše popisují trvalé osobnostní rysy než konkrétní naučené techniky. Ačkoliv je možné je posílit, jejich úroveň je do určité míry omezena individuálními předpoklady.

IV. Jaká je nejlepší metoda měření dovedností?

Neexistuje jedna ideální metoda hodnocení dovedností, avšak je jisté, že nelze spolehlivě hodnotit dovednosti na základě prohlášení, životopisů nebo pouhých certifikátů. Tyto informace říkají, co někdo dělal, ale ne jak dobře zvládá úkoly.

Nejvíce důvěryhodné jsou důkazy výkonu — vzorky práce, praktické testy, úkoly simulující reálné povinnosti a opakovatelné výsledky dosažené v průběhu času. Právě ty ukazují skutečnou úroveň dovedností a nejlepší obraz poskytuje kombinace několika zdrojů hodnocení, než spoléhat se na intuici nebo formální etikety přidělené pozicím.

V. Jaký vliv má zvědavost na dovednosti?

Zvědavost výrazně urychluje učení a zdokonalování dovedností. Zvědavé osoby jsou více motivované, častěji kladou otázky, aktivně hledají zpětnou vazbu a raději zkoušejí nová řešení, než by se omezovaly na osvědčené postupy. Díky tomu se učí nejen rychleji, ale také hlouběji — snadněji přenášejí to, co se naučily, na nové situace a lépe se přizpůsobují měnícím se požadavkům. V praxi zvědavost posiluje motivaci k učení a přispívá k dosažení vyšší úrovně dovednosti v delším časovém horizontu.

VI. Proč jsou některé dovednosti více žádané než jiné?

Nejdůležitější jsou ty dovednosti, které jsou vzácné a obtížně nahraditelné. Čím snazší je danou zdatnost automatizovat nebo zkopírovat, tím rychleji ztrácí svou hodnotu.

VII. Proč jsou některé dovednosti odolnější než jiné?

„Odolné“ dovednosti jsou ty, které rychle neztrácejí hodnotu s technologickými změnami a změnami pracovního stylu. Nezmizí, když se objevují nové nástroje, automatizace nebo AI, a nadále jsou potřebné v různých rolích a odvětvích.

Nejlepší jsou dovednosti, které lze přenášet mezi úkoly a kontexty, a které nelze snadno převést na postup nebo algoritmus. Proto trh častěji ocení nikoli jednotlivé kompetence, ale jejich kombinace — např. technické znalosti s analýzou, komunikací a rozhodovacími dovednostmi.

VIII. Jaké dovednosti AI nemůže nahradit?

Podle autora článku neexistuje férová odpověď na otázku, jaké dovednosti AI nepochybně nenahradí, protože technologie se vyvíjí příliš rychle. Mnohem smysluplnější je se ptát, které dovednosti si zachovají hodnotu navzdory rychlému rozvoji AI.

Obvykle se jedná o dovednosti, které se uplatňují tam, kde automatizace končí: při formulaci problémů, rozhodování v nejednoznačných situacích, interpretaci výsledků a přebírání odpovědnosti za následky.

Relativně trvalé se ukazují také dovednosti založené na vztazích — budování důvěry, vedení či ovlivňování — a ty, které propojují znalosti s flexibilitou a umožňují spolupráci s rychle se měnícími nástroji.

V praxi AI snáze převzme samotné provedení úkolu, než přemýšlení o tom, co je vhodné udělat a proč.