Podrobné přezkoumání údajů shromážděných před více než desetiletím misí Cassini, která byla realizována v rámci spolupráce NASA, Evropské vesmírné agentury a italské vesmírné agentury, naznačuje, že Titan, největší měsíc Saturnu, pravděpodobně nepodporuje oceán tekuté vody pod jeho ledovým povrchem, jak se dosud předpokládalo. Místo toho by jeho vnitřek mohl být tvořen převážně bahnem, s malými kapsami tání vody blízko jádra.

Tato zjištění jsou popsána ve studii publikované v časopise Nature a vedené italským výzkumníkem Flaviem Petriccou z Jet Propulsion Laboratory NASA. Studie se zúčastnili také další italští vědci z Univerzity v Boloni a Univerzity Sapienza v Římě.

I když by se na první pohled mohlo zdát, že tato objevení snižují šance na nalezení forem života na Titanovi, opak je pravdou. Pokud je scénář popsaný v této studii správný, živiny by byly soustředěny v malých kapsách vody místo toho, aby byly rozptýleny v rozsáhlém oceánu. To by mohlo usnadnit rozvoj jednoduchých organismů. Kromě toho by tomu napomohla také teplota: „Naše analýzy,“ říká Petricca, „naznačují, že kapsy vody by mohly dosáhnout teploty až 20 stupňů.“

Údaje shromážděné během mise Cassini vzbudily podezření na existenci podzemního oceánu, protože měsíc se během své eliptické dráhy kolem Saturnu výrazně deformuje. Autoři studie však dodali k těmto pozorováním také časový faktor: deformace Titanu nastávají s patnáctihodinovým zpožděním za maximem gravitačního přitažlivosti Saturnu. To naznačuje, že energie potřebná k vychýlení tvaru měsíce je mnohem větší, než se předpokládalo, neboť jeho vnitřek není tekutý, ale mnohem viskóznější. „Toto byla naše ‚kouřová pistole‘,“ komentuje Petricca, „která naznačuje, že vnitřek Titanu je odlišný od dříve předpokládaného.“

Pro více informací si můžete přečíst celý článek na ANSA.it.