Tradiční rozdělení roku na čtyři roční období představuje zjednodušené schéma, které nevystihuje skutečnou komplexitu přírodních cyklů na naší planetě. Nový globální výzkum vedený týmem ekologů pod vedením Drea Terasaki Harta z australské vědecké organizace CSIRO ukázal, že sezónní rytmy Země jsou neuvěřitelně různorodé a složité, dokonce i v rámci jednoho zeměpisného pásma.

Vědci analyzovali 20 let satelitních dat, sledujících, jak vegetace odráží infračervené světlo v průběhu roku. Tento přístup umožnil vytvořit podrobnou mapu sezónních rytmů růstu rostlin po celém světě, což poskytlo bezprecedentně detailní podobu „přírodního kalendáře“.

Klíčové závěry: Svět bez univerzálních sezón

Výsledky studie zpochybňují univerzálnost čtyřsezonního modelu.

• Diverzita místo uniformity: Mapa ukazuje, že dokonce i fyzicky blízké oblasti mohou mít radikálně odlišné období pro klíčové sezónní události, jako je začátek a konec vegetačního období. Výrazným příkladem jsou horské svahy v tropech nebo oblasti se středomořským klimatem, kde často dochází k sezónní asynchronnosti na krátkých vzdálenostech.
• Pohonné síly: V oblastech s vysokou geografickou šířkou (například ve většině Evropy a Severní Ameriky) zůstává teplota hlavním faktorem, který ovlivňuje růst. Naopak v suchých nebo tropických ekosystémech se lokální dostupnost světla a vody ukazuje jako daleko důležitější než průměrné teplotní ukazatele.
• Důsledky pro biodiverzitu a ekonomiku: Tyto výrazné rozdíly v sezónních nikách mohou být hnacím motorem vysoké biodiverzity, obzvláště v tropech. Rozdělení rozmnožovacích cyklů v průběhu času přispívá k speciačním procesům. Na praktické úrovni taková mapa vysvětluje například složitou geografii sezón sběru kávy v Kolumbii, kde farmy oddělené pouhým dnem cesty skrze hory mohou mít reprodukční cykly, které nejsou synchronizovány, stejně jako by se nacházely na opačných polokoulích.

Co říkají vědci?

„Sezónnost je často vnímána jako jednoduchý rytmus – zima, jaro, léto, podzim – ale naše práce ukazuje, že přírodní kalendář je mnohem složitější,“ říká Drea Terasaki Hart. Podtrhuje, že to je obzvlášť patrné v oblastech, kde se tvar a čas typického místního sezónního cyklu výrazně liší podle krajiny. „To může mít hluboké důsledky pro ekologii a evoluci v těchto regionech.“

Tato studie není izolovaná. Koordinuje se s prací dalších vědců, kteří naznačují, že antropogenní vlivy a změna klimatu nezpůsobují pouze posun sezón, ale vytvářejí i nové jevy, jako je „sezóna mlhy“ v jihovýchodní Asii nebo „odpadková sezóna“ na Bali. Navíc se shoduje s chápáním, že mnoho kultur světa historicky využívalo mnohem podrobnější kalendářní systémy, například rozdělením roku na 24 sezón nebo 72 mikrovek, aby přesněji popsaly změny v přírodě.

Studie týmu CSIRO tedy nabízí nový, jemnější nástroj pro porozumění životu na Zemi. Tato mapa sezónních rytmů otevírá perspektivy nejen pro základní vědě v oblastech evoluční biologie a ekologie změny klimatu, ale také pro aplikované oblasti jako zemědělství, lesnictví a epidemiologie. Připomíná nám, že příroda nefunguje podle zjednodušeného učebnicového vzoru, ale podle složité a měnící se partitury, kterou teprve začínáme rozluštit.