Na nových snímcích od americké vesmírné agentury NASA se objevuje světově proslulý ledovec A-23A, který se ukazuje v hluboké modré barvě. Tato neobvyklá barva je viditelným znakem toho, že ledovec dosáhl své poslední fáze.

Ledovec s výjimečnou historií

A-23A patří k nejtrvanlivějším ledovcům, které byly dosud pozorovány. Odtrhl se od Filchner-Ronneho ledového šelfu na Antarktidě v roce 1986 a měl tehdy rozlohu přibližně 4 000 čtverečných kilometrů. Více než 30 let zůstal téměř nehybný v Weddellově moři, než se v roce 2020 vydal na pomalou cestu na sever.

Podle údajů U.S. National Ice Center (USNIC) měřil ledovec k 9. lednu 2026 pouze přibližně 1 035,04 čtverečných kilometrů. I přes tento výrazný úbytek však zůstává větší než Berlín, což z něj činí giganta, jehož vývoj sledují vědci po celém světě.

Proč se A-23A náhle jeví „tintově modrý“

Snímky NASA byly pořízeny koncem prosince pomocí přístroje Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer (MODIS) umístěného na satelitu Terra a z Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Ukazují rozsáhlé modré a tmavě modré struktury na povrchu.

Nejedná se však o modrý led, nýbrž o jezera taveniny, která se na ledovci vytvořila. Podle National Snow and Ice Data Center (NSIDC) se voda na ledu jeví modře, protože lépe absorbuje červené světlo a modré světlo odráží. Čím hlouběji jsou tato vodní místa, tím tmavší se zdají, místy až téměř černá.

Fyzikální a důsledky modrých ploch

Tyto modré oblasti nejsou pouze opticky působivé, ale mají také fyzikální důsledky. Tavenina je těžká. Pokud se shromažďuje v trhlinách, zvyšuje tlak vody zatížení ledu a může způsobit další praskání. Tento proces, známý jako hydrofraktura, je považován za klíčový mechanismus rychlého rozpadání ledových šelfů a ledovců. Studie publikovaná v časopise Annals of Glaciology popisuje, jak vody zalité praskliny mohou pronikat až na spodní stranu ledu a fragmentovat ho.

Nasa již u A-23A informovala o možných takzvaných „výbuchových“ událostech. Přitom tavenina na okraji ledovce prosakuje a padá jako sladká voda do moře několik desítek metrů hluboko.

Aktuální novinky

Na ledovci je patrný úzký bílý okraj podél jeho okrajů. Odborně se tomu říká „Rampart-Moat“ vzor. Studie, včetně těch publikovaných v Geophysical Research Letters, ukazují, že vlivem tavení na vodní linii se okraj ledu mírně zvedá, zatímco za ním vzniká prohlubeň. Tato struktura může krátkodobě zadržovat tavenou vodu, dokud se tlak nestane příliš velkým.

Paralelní modré pruhy na povrchu ledovce sahají ještě dále do minulosti. Podle NASA sledují prastaré proudové struktury, které vznikly, když byl led ještě součástí ledovce. Tyto jemné rýhy dnes usměrňují tavenou vodu a určují, kde se modrá jezera shromáždí.

Podle odhadů vědců z NASA by A-23A mohl existovat již jen několik dní nebo týdnů. V současnosti se nachází ve vodách s teplotou kolem 3 stupňů Celsia, což proces rozpadání dále urychluje. Jeho konec by nebyl ojedinělý, ale stalo by se tak zakončením mimořádně dlouhé biografie ledovce.

Odkazy

U.S. National Ice Center; National Aeronautics and Space Administration; National Snow and Ice Data Center; „Povrchové tání na Larsenově ledovci, Antarktida“ (Annals of Glaciology, 2005); „ICESat profily okrajů tabulárních ledovců a rozpad ledovců v nízkých zeměpisných šířkách“ (Geophysical Research Letters, 2005)

Pomoc Ukrajině

Od 24. února 2022 panuje válka na Ukrajině. Zde můžete pomoci postiženým.