Nová studie téměř 2 500 genomů může konečně vyřešit debatu o tom, kdy moderní lidé přišli do Austrálie. Výzkumníci využili rozmanitou databázi DNA od starověkých a současných aboridžinských lidí v celé Oceánii, aby zjistili, že lidé začali osidlovat severní Austrálii před 60 000 lety a že dorazili dvěma odlišnými cestami.
Experti dlouho diskutovali o datu, kdy lidé poprvé dorazili do Austrálie, což vyžadovalo vynález plavidel. Zatímco někteří badatelé použili genetické modely, aby podpořili „krátkou chronologii“ 47 000 až 51 000 let zpět, jiní přivedli archeologické důkazy a aboridžinské znalosti jako podporu „dlouhé chronologie“, podle níž první příchozí přišli před 60 000 až 65 000 lety.
V nové studii, zveřejněné v pátek (28. listopadu) v časopise Science Advances, vědci analyzovali „bezprecedentně velkou“ datovou sadu 2 456 lidských genomů, aby odpověděli na otázku, kdy lidé putovali ze Sundy (starověká pevninská masa, známá také jako Sundaland, zahrnující dnešní Indonésii, Filipíny a Malajský poloostrov) do Sahulu (paleokontinent zahrnující moderní Austrálii, Tasmánii a Novou Guineu).
„Toto je dosud nejkomplexnější genetická studie, která se touto otázkou zabývá, a silně podporuje dlouhou chronologii spíše než krátkou chronologii,“ uvedl spoluautor studie Martin Richards, archeogenetik na University of Huddersfield ve Spojeném království, v e-mailu pro Live Science.
Týmová analýza rovněž odhalila dvě odlišné skupiny lidí, kteří přicházeli severními a jižními trasami. „Toto zjištění velmi dobře ladí s archeologickými a oceánografickými/paleoklimatickými důkazy pro vstup do Sahulu přibližně před 60 000 lety,“ řekl Richards.
Pro dosažení svých závěrů použili výzkumníci přístup molekulárního hodinového přístupu, který předpokládá, že mutace v sekvencích DNA se objevují téměř konstantní rychlostí v průběhu času. Zkoumáním rozdílů ve dvou sekvencích DNA mohli badatelé odhadnout, kdy se tyto sekvence od sebe odchýlily.
Ve studii výzkumný tým využil několik statistických metod k analýze mitochondriální DNA (která je předávána prostřednictvím mateřské linie) a dat Y-chromozomu (který je předáván prostřednictvím otcovské linie). Všechny jejich statistické modely ukázaly datum zhruba 60 000 let zpět pro osídlení severní Austrálie.
Ale genetická data rovněž odhalila dvě odlišné osady přibližně ve stejnou dobu. Jedna skupina lidí dorazila do Austrálie přes jižní Sundy (indonéské ostrovy), zatímco druhá přišla ze severních Sund (filipínský souostroví).
Obě skupiny byly původně součástí stejné populace, která se vypravila z Afriky před 70 000 až 80 000 lety, řekl Richards, a „myslíme si, že se rozdělily během rozpínání na východ, v Jižní Asii nebo v Jihovýchodní Asii,“ pravděpodobně 10 000 až 20 000 let před tím, než dorazily do Austrálie.
„Naše výsledky naznačují, že aboridžinští Australané spolu s obyvateli Nové Guinei mají nejstarší nepřerušenou linii předků ze všech skupin lidí mimo Afriku,“ dodal Richards.
Během své cesty se tito raní lidé pravděpodobně křížili s archaickými lidmi, jako jsou Homo longi, H. luzonensis a dokonce i „hobit“ H. floresiensis, podle Richarda, ale v současnosti není jasné, do jaké míry moderní lidé interagovali s archaickými lidmi v tomto regionu.
Adam Brumm, archeolog na Griffith University v Austrálii, který se na studií nepodílel, uvedl v e-mailu pro Live Science, že výzkum podporuje myšlenku, že rané lidské pohyby měly zásadní roli při prvotním osídlení Sahulu. „Vsadil bych vše, co mám, na model ‚dlouhé chronologie‘,“ řekl Brumm.
Souvislost a význam studie
Tato genetická studie má široké důsledky pro starobylost aboridžinských lidí v Austrálii. „Mnoho aboridžinců věří, že vždy byli na svém území,“ řekla spoluautorka studie Helen Farr, archeoložka na University of Southampton ve Spojeném království, v e-mailu pro Live Science.
„Tato data podporují skutečně hluboké dědictví pro tyto komunity,“ dodala Farr, „a popisují úzké vazby, které lidé měli se svým územím a mořem po dobu minimálně 60 000 let.“ Ale také dokazují, že dovednosti a znalosti námořníků, které v archeologickém záznamu nenajdeme, byly klíčové pro přežití raných lidí.
