Když Gabriel Khodzitski přikývne svému bezpečnostnímu pracovníkovi u vchodu, dívá se na pozemek, který spíše připomíná scénu z post-apokalyptického filmu než budoucnost umělé inteligence. Rozsáhlý porost, hnědý plevel, nízké betonové pozůstatky, staré pneumatiky z rezavého motokárového okruhu, nad tím zeleně natřené, zrezivělé potrubí centrálního vytápění, pokryté graffiti. Občas zakráká vrána, jinak je ticho. Mezi skladem Ikea a Rhinstraße v Lichtenbergu by mělo vzniknout datové centrum, které by mohlo katapultovat Berlín mezi významná datová centra na světě – s výkonem přesahujícím celkovou spotřebu elektřiny města jako je Postupim. A přesto zde po pěti letech od zahájení projektu nebyl položen ani jeden kámen.
„K dnešnímu dni jsme spolu s naším partnerem Van Caem Projects investovali přibližně 55 milionů eur do tohoto pozemku,“ říká Khodzitski, generální ředitel developera datových center Prea Group. „Na pozemku toho zatím mnoho nevidíme. Na papíře samozřejmě mnohem více než zde na místě.“ Projekt se nazývá Bluestar a vypráví příběh, který přesahuje tento opuštěný berlínský pozemek. Týká se německé byrokracie, regulačního experimentu senátu – a otázky, zda Německo opět opakuje stejnou chybu v oblasti infrastruktury pro AI a cloud, jakou už udělalo u optických vláken, továren na baterie a čipů: přihlížením, zatímco ostatní staví.
Berlínská budoucnost: Mezi odpadem, vrána a miliardovými podniky
Tento pozemek má dlouhou historii: před pádem Berlínské zdi se zde nacházely kancelářské budovy, částečně využívané socialistickým Vietnamem, s „funkčním charakterem podobným ambasádě“. „Zde jsme vyprostili spoustu věcí ze země, které vůbec nebyly ve stavebních plánech,“ vypráví Khodzitski. „Měli tu pravděpodobně něco jako bunkrový systém.“
Po pádu zdi byl Ikea také dočasným vlastníkem pozemku. Od roku 2020 patří plocha vízi budoucnosti: datovému centru s výkonem 100 megawattů, které bude sloužit milionům videostreamů nebo zpracovávat datové toky pro aplikace AI, real-time navigaci a průmyslové procesy.
Německo zatím postupuje v mírných krocích. Do roku 2024 bylo v zemi nainstalováno 2,4 gigawattu kapacity datových center, do roku 2030 se podle odhadů internetového sdružení eco očekává potřeba 16 gigawattů. Nabídka však při současném tempu poroste pouze na 3,7 gigawattů. Naopak USA téměř čtyřnásobí svou nabídku na více než 100 gigawattů do roku 2030, Čína ji zdvojnásobí na 55 gigawattů a plánuje dlouhodobě překonat Spojené státy. Bluestar tedy představuje víc než jen jednotlivý projekt – je symbolem otázky, zda Německo vůbec může přijít blíže k globální konkurenci.
Tři boje: Stavební povolení, elektrické připojení, teplo
Khodzitskiho cesta berlínským byrokratickým labyrintem se dá rozdělit do tří bitev: stavební povolení, energetické připojení, tepelné vytápění.
Proces povolení trval 2,5 roku. „Pokud se má stavět kritická infrastruktura, měla by to být rychlejší záležitost,“ říká. Na stavebním úřadu, jak uvádí, nikdo ze začátku příliš nepochopil, co vlastně datové centrum je. Byli zvyklí posuzovat bytovou výstavbu, maloobchod, kanceláře – nikoli kubické datové fabriku. „Jakmile jsme podali žádost o stavební povolení, měli jsme koordinovaný design,“ říká Khodzitski. „Do doby, než byl schválen, design už nebyl na mezinárodní úrovni, kterou vlastně potřebujete.“ Produkt datového centra se podle něj vyvíjí na celosvětové úrovni mnohem rychleji, než se tady uděluje povolení.
Druhý konflikt se týká vody a tepla. Bluestar by mělo pracovat se systémem, který využívá vodu z podzemí pro chlazení, ohřívá ji a poté ji následně posílá do existujícího teplovodního systému. „Teplárna Berlin spotřebovává méně plynu, protože jim to nabízíme již s teplotou 70 °C.“ Inženýři a operátoři sítí rozumějí tomuto přístupu, říká Khodzitski, ale: „Politici to nechápou, vidí jen více vody. Ta voda by se však stejně někdy dostala do teplovodního systému.“ Přesto je nikdo nechce připustit do stávajícího teplovodního systému.
„Nikdo se nechce postarat o změnu existujícího plánu teplovodního systému,“ říká. Takže musí být položeno druhé potrubí. Tento boj Khodzitski vzdal. Pro něj je to opomenutí větší než místní spor: „Tepelná síť v Berlíně patří k nejhorším v Německu. To zařízení přece není zelené.“ V Berlíně máme pouze plynové zásobníky napojené na teplovodní systém. „To přece nemá nic společného s udržitelností.“
Vedle tohoto technokratického puzzle se přidaly berlínské specifikace: 5000 metrů čtverečních muselo být vyňato z staveniště, protože městská část chtěla zajistit biotop pro netopýry. V jednom z demolovaných starých budov státu Vietnam byli spatřeni živočichové. Prea Group nechala postavit nový netopýří dům – ale po demolici se tam netopýr žádný neobjevil. „Oni zřejmě ještě nevěděli, co je čeká,“ říká Khodzitski suše. I tak musí ochrana zůstat zajištěna, „protože přece jen kdysi dávno tam byli.“ Okres o objeveném tunelovém systému nic nechtěl vědět.
„Buduješ vedení pro město, aby si po tom město mohlo na tom vydělat,“
Mezitím probíhá boj o elektřinu. Bluestar potřebuje silné a vlastní připojení. Přibližně dva kilometry vedení – od transformátoru v Marzahnu až na pozemek v Lichtenbergu – budou položeny trubkami s průměrem téměř tři metry napříč východem. Náklady: přibližně 13 milionů eur, financovaných společnostmi Van Caem Projects a Prea Group. „Takže platíme za celé uložení vedení. Kromě nákladů na elektřinu budeme muset další roky platit i roční poplatek za připojení k síti,“ zlobí se Khodzitski. „Buduješ vedení pro město, aby si město po tom mělo možnost na tom vydělat. Takže platíme za to, že jsme zaplatili.“ Hotovo by mělo být nejdříve na konci roku 2026. Investor nevidí podrobný plán výstavby – Stromnetz Berlin zaručuje pouze konečný termín.
Začátek výstavby byl odložen. Městský úřad jednala podle Khodzitskiho „striktně podle předpisů“. V komisích probíhaly 40stránkové prezentace, neustále nová kola dotazů, opakovaná hlasování. „Při měkké komunikaci bychom možná potřebovali ještě další tři roky,“ říká. „Musíte být energičtí, otravní a nevěřit všemu, co se říká.“
Pohled senátu: omezené sítě, nová pravidla
Senátní správa pro ekonomiku, energii a podnikání zase poukazuje na neustálý příval žádostí. „Od roku 2023 vzrostl přístup k elektřině jak co do počtu, tak co do objemu,“ říká mluvčí Johanna Rupp. Pouze v roce 2024 bylo předloženo na 4200 megawattů (MW) žádostí o připojení. Pro srovnání: celková aktuální spotřeba elektřiny v Berlíně činí přibližně 2100 MW. Stromnetz Berlin pracuje na zdvojnásobení této spotřeby do poloviny 30. let, přičemž do rozvoje distribuční sítě má být investováno přibližně 3,65 miliardy eur.
Kvůli velkému tlaku bylo zavedeno nové rozdělovací řízení – postup pro rozdělení omezených kapacit sítě přes 3,5 megawattů. Rupp to označuje za nezbytnou odpověď na velmi nedostatečné zdroje. Zvyšuje to plánování, zabraňuje spekulativním projektům a je transparentnější než dosavadní „puškařský systém“. „Jsem si jistá, že s tímto jsme lídrem v Německu,“ zdůrazňuje.
Pro Khodzitskiho však tento proces představuje překážku. „To, že jsou nyní sítě rozděleny na rovnoprávné základy, odporuje celému myšlenku budování hubů,“ říká. Na celosvětové úrovni nikdo už nebuduje malé datové centrály. „Ve Spojených státech se budují shluky datových center o výkonu 400 až 500 megawattů. Shlukují se, protože spotřebovávají méně energie, mají efektivnější datová centra a teplo lze lépe řídit.“ Berlín se naopak spoléhá na mozaiku středních projektů, což se mu jeví jako neefektivní, drahé a technicky zastaralé. Braniborsko se vydalo jiným směrem: „Uzavřeli tam smlouvy na nejvyšší úrovni s Amazon Web Services (AWS), které investovaly miliardy euro do Braniborska.“
Hub pro město AI – nebo zmeškaná příležitost?
Co se stane, pokud Bluestar skutečně vstoupí do fáze výstavby na jaře 2026? Jeden poskytovatel cloudových služeb se již ujal pozice jako nájemce, říká Khodzitski, jméno však nezveřejňuje. Američtí hyperscaleři se globálně snaží využít každou dostupnou výpočetní kapacitu.
Berlín sám má velké plány. „Pro nás znamená ‚AI-ready‘: poskytovat různé aplikace AI s odpovídajícími infrastrukturami,“ říká mluvčí senátu Rupp. Mnoho aplikací vyžaduje blízkost k datovému zdroji, například ve zdravotnictví nebo průmyslových procesech, zatímco u jiných – jako je trénink velkých modelů – jsou větší huby mimo husté městské oblasti smysluplnější. Berlín a Braniborsko se považují za společný hlavní městský region, nikoli za konkurenty. Frankfurt/Rhein-Main nebude vytlačeno, Berlín-Braniborsko se usazuje jako druhý velký hub.
Na pozemku před Bluestar se tyto strategické linie zdají abstraktní. Nejprve musí být položeno druhé kabelové potrubí, vyčerpána stavební práva a přeplánována teplovodní přípojka. Khodzitski hovoří o „dlouhém trvání“, které je potřeba. „Musíte mít partnery, kteří myslí dlouhodobě a ne jen mají krátký dech,“ říká. Klasické developerské společnosti s fixními plány úniků by takové projekty nedokázaly realizovat.
Datová centra v prostoru, papírové bitvy na zemi
Mezitím, co se Berlín ještě snaží vyřešit, jak distribuovat elektřinu, na jiných místech již začínají vznikat první mini datová centra ve vesmíru. „Bohužel ale musíme zde na Zemi vysvětlit ty nejbanálnější věci, které nefungují,“ říká Khodzitski. Pokud se cloudoví poskytovatelé rozhodnou, že provoz na orbitě je levnější než na Zemi, budeme opět „práce s klacky“. Což může znít polemicky, ale je to vyjádření Khodzitskiho základní frustrace: „Města ignorují trendy.“
Takzvané „apokalyptické scénáře“ klimatické krize musí být konečně brány vážně. „Na jedné straně vyděsit občany a na druhé straně nejednat, to je podle mého názoru špatně,“ říká. Pro něj by Bluestar znamenal součást chytrého teplovodního systému, efektivnějšího využívání elektřiny a metropolitní oblasti schopné AI. Z pohledu úřadů jde zatím o speciální případ, který nelze snadno zařadit.
Berlín: Mezi palácem a opuštěnými pozemky
Když berlínští vládci vyjednávají o investorech na zahraničních cestách, pozoruje Khodzitski to s nedůvěrou. „Děláš pouze reklamu ven, pokud je tvůj produkt mizerný,“ říká. „Dobrý produkt nemusí být tolik propagován.“ Jeho teze: Kdyby Berlín měl jistotu ve stavebním právu a škálovatelnosti projektů, „pak byste seděli v politickém paláci a vítali všechny. Ale kdo nás navštěvuje, kromě těch, kteří žádají o peníze?“
Na opuštěných pozemcích za Ikou není po paláci ani památky. Jen plevel, vrány, nelegálně uložený odpad a bezpečnostní pracovník ve VW Caddy. „Za pár měsíců to zde vypadá jinak,“ říká Khodzitski. V zimě není rozumné vykopat jámu, práce by měly začít na jaře 2026, jakmile budou všechna designová a dokumentační opatření, stejně jako všechny otázky ohledně vody, definitivně vyřízena úřady.
Pak, jednou, mohou mezi betonem a teplovodními trubkami začít bzučet servery, optická vlákna prošlehnou datové pakety skrz zem. Co dnes vypadá jako náhodná opuštěná čtvrť ze doby NDR, by se mohlo stát testem, zda Berlín své plány v oblasti AI myslí vážně – nebo zda se neustále snaží zdokonalovat pouze jedno: boj proti těm, kteří sem chtějí postavit něco, co vypadá jako budoucnost.
