3I/Atlas je teprve třetím objektem tohoto druhu, který byl pozorován v našem slunečním systému. Konkrétně se jedná o kometu z jiného kouta vesmíru, která od svého objevu v červenci 2025 vyvolala velkou pozornost. Její zvláštní trysky a dosud neznámé kovové složení fascinují vědce a vyvolávají bouřlivé diskuse na internetu.

Tento interstelární objekt, známý jako 3I/Atlas, poskytuje astronomům jedinečnou příležitost k ziskání cenných informací o podmínkách existujících kolem jiných hvězd, a to i v dávné minulosti. Vědci odhadují, že kometa by mohla být mnohem starší než náš sluneční systém, možná dokonce miliardy let.

30. října se kometa dostala nejblíže k Slunci během svého perihelu. V příštím roce opustí náš sluneční systém, a proto vědci neztrácejí žádnou příležitost k odhalení nových snímků a údajů o této fascinující návštěvě z cizího světa. Vědci z Institutu vesmírných věd ve Španělsku použili k pozorování teleskop Joan Oró, když se 3I/Atlas blížila k našemu Slunci.

„Všichni jsme byli překvapeni,“ říká Josep Trigo-Rodríguez, hlavní autor studie, která zatím čeká na peer review. Astronomové pozorovali sérii erupcí cryovolkanů na povrchu komety. Je ohromující, že objekt z jiného systému má tak podobné složení jako objekty ve našem slunečním systému, který se nachází za oběžnou dráhou Neptunu.

Abychom porozuměli této fenomenální situaci, musíme si uvědomit, že při přiblížení k hvězdě se komety přirozeně zahřívají. Led, který je tvoří, se mění na plyn, který astronomové dokážou detekovat a analyzovat. Cryovolkanismus se obvykle vyskytuje na tělesech bohatých na led, jako jsou objekty transneptuniánské. Jejich vnitřní teplo roztaví led a výsledné cryovolkány uvolňují páru a prach do vesmíru, podobně jako tradiční sopky vypouštějící lávu.

Astronomové se domnívají, že sublimace se zesílila, když byla kometa přibližně 378 milionů kilometrů od Slunce. Cryovolkanismus je zřejmě důsledkem koroze primárních materiálů uvězněných v kometě. V důsledku tepla Slunce začal i pevný oxid uhličitý (CO2) přecházet do plynného stavu. Tento proces umožnil oxidantům proniknout do komety, kde reagovaly s částicemi železa a niklu a také se sírany.

Pro potvrzení svých hypotéz porovnali vědci své údaje s daty z meteorů, které nazývají chondrity. Jejich analýza naznačuje, že složení interstelární komety je podobné například fragmentu transneptunského objektu, který shromáždila NASA na Antarktidě. Ačkoli její trajektorie jasně ukazuje na její extrasolární původ, její složení připomíná zbytky z našeho vlastního slunečního systému, které možná hrály roli při vzniku života na Zemi.