Na počátku byla řada vonných rostlin, které postupně zmizely. Tento trend je přičítán změnám v našich obytných prostorách, vysvětluje botanika.

Umělec Christian Skredsvig si v roce 1891 představil, jak Ježíš přijíždí na statek, v jehož malbě žena připravuje příjemné prostředí s dekoracemi a květinami v květináčích. (Ilustrace: Christian Skredsvig/Národní muzeum)

První anglické knihy o pokojových rostlinách doporučovaly vonné druhy, jako je rozmarýn, bazalka a myrta. To tvrdí Charlotte Sletten Bjorå, profesorka na Přírodovědném muzeu v Oslu.

„Důvodem pro to bylo, že nedokonalé vůně provázely mnohé domácnosti,“ poznamenává Bjorå pro výzkum.no.

Pěstování v Historických Obytných Prostorech

Historie pokojových rostlin v Norsku se začíná u vyšších sociálních vrstev.

„Kde by podle vás měly pokojové rostliny žít? Ve zámku s velkými okny, nebo v chatě plné kouře?“ Bjorå pokračuje a podotýká, že lidé žijící v prostornějších domech měli větší možnosti se o rostliny starat.

Postupem času se však i obyčejné norské domácnosti dostávaly k lepším podmínkám pro pěstování rostlin.

Vliv Oken na Růst Rostlin

„Velká revoluce mezi lidmi začala v 17. století a pokračovala až do 18. století,“ sdělil konzervátor Geir Thomas Risåsen z Norského skanzenu pro výzkum.no v roce 2023 v článku o příchodu oken do norských domácností.

Jakmile se ohniště změnilo z díry ve stropě na krb s komínem, došlo k významné změně ve stavebních praktikách. Obyčejní lidé získali okna, i když byla zprvu malá. Časem se rozšiřovala a umožnili dostatek světla potřebného pro rostliny.

Bjorå vysvětluje, že jako první se do Norska dostaly rostliny z okolí Středomoří. Myrta, olivovník, fíkus, oleandr a různé palmy se k nám dostaly cestou moře.

„Když jste měli dceru na vdávání, myrta u okna byla signálem, že je dobré se zastavit,“ dodává. Dnes už myrta v domácnostech není tak běžná.

Bjorå také uvádí, že v průběhu času proběhla jakási evoluce pokojových rostlin. „Pokud chcete mít pokojovou rostlinu, musí přežít,“ říká.

Podle ní se rostliny ze Středomoří téměř vytratily z obytných domovů: „Stalo se pro ně příliš teplo.“

Teplotní Předpoklady pro Středomořské Rostliny

Chladné a světlé podmínky jsou pro tyto rostliny v zimním období zásadní, ale ne každá domácnost to dokáže zajistit.

Dříve měly mnohé domy místnosti, které nebyly neustále vytápěné. V takových případech bylo možné mít myrty a další tradiční rostliny.

Dnes jsou to převážně rostliny z suchých tropických oblastí, které si zvyknou na vysoké teploty a málo vody.

Pokojové rostliny se poprvé staly běžnými v Anglii, později v Dánsku a následně v Norsku; přičemž čím více na sever, tím později se objevovaly.

Rostliny byly během obchodních expedic Evropanů s kořením a užitečnými plodinami spíše vedlejším nálezem, dodává Bjorå.

Britské Imperium a Skleníky

Jaký má smysl mít impérium, pokud se s ním nemůžete pochlubit? Tento způsob uvažování prý vedl k vzniku skleníku, jak ho dnes známe. Britové těžili z přístupu k nejexotičtějším a nejzajímavějším rostlinám z celého světa, ale doma v nehostinném klimatu Britských ostrovů nebylo jednoduché je často zhlédnout.

O krásy, avšak náročnost pěstování viktoriánských leknínů podnítilo moderní skleníky, jak říká botanika.

Viktoriánské lekníny vyžadovaly vytápěný bazén s přirozeným světlem, aby dokázaly přežít v severních oblastech. Tento požadavek přivedl botanika Josepha Paxtona k architektonickému zázraku. Do té doby měly skleníky malé tabulky skla.

Inspirace Přírodou

Před 70 lety stál v Tøyenu dům určený právě pro tuto rostlinu. Victoria House v Botanické zahradě na Tøyenu byl dokončen v roce 1876.

Listy viktoriánských leknínů byly silné a legendy praví, že jihoameričtí domorodci nechávali děti odpočívat na těchto listech, zatímco prali prádlo.

Botanik přemýšlel, že by mělo jít postavit silný skleník s velkými skleněnými plochami inspirovanými listy viktoriánských leknínů.

Jak se říká, tak se i stalo. Skleněné plochy se staly mnohem většími v porovnání s železnými tyčemi. Tak vznikl moderní skleník a v něm rostliny, které už netrpěly ve stínu olova mezi malými skleněnými tabulkami.

Nakonec dorazily i oranžerie. Citrusové stromy mohly být v létě venku, avšak musely být v zimě vraceny do tepla a potřebovaly světlo.

„Měli jsme relativně málo oranžerií v Norsku, ale ty byly počátkem pěstování pokojových rostlin,“ uzavírá Bjorå.