Mezinárodní tým vědců zachytil světelné částice, jež existují současně ve 37 dimenzích. Experiment vedl Čzhenghao Liu z Technické univerzity v Dánsku. Výsledky výzkumu byly publikovány na počátku roku 2026.

Základ výzkumu

Studie vychází z paradoxu Greenberger-Horne-Zeilinger, který ukazuje na principiální nemožnost popisu kvantových jevů pomocí klasických lokálních teorií. Tento paradox se týká kvantové provázanosti — fenoménu, kdy měření stavu jedné částice okamžitě určuje stav druhé, bez ohledu na vzdálenost, která je dělí.

Transformace a kontrola

Badatelé převedli provázané fotony na koherentní světlo se stejnými vlastnostmi, co se týče barvy a vlnové délky. Tento přístup umožnil přesně ovládat chování částic během experimentu. Běžné objekty existují ve třech prostorových dimenzích plus čas. Pro popis stavu fotonů získaných v laboratoři bylo zapotřebí 37 souřadnic.

Potvrzení kvantové nelokálnosti

Experiment potvrzuje kvantovou nelokálnost — schopnost částic interagovat na dálku způsoby, které jsou nemožné podle klasické fyziky. Albert Einstein nazýval tento jev „děsivou akcí na dálku“, neboť odporuje principu lokalizace, podle něhož objekty ovlivňují pouze své bezprostřední okolí.

Možnosti dalšího výzkumu

Autoři studie zdůrazňují, že dosažené výsledky otevírají nové směry pro výzkum vícerozměrných kvantových systémů a potenciální praktické využití podobných stavů.

Zdroj: Popular Mechanics