Arvind Krishna, generální ředitel IBM, ostře zchladil nadšení pro mega datová centra zaměřená na umělou inteligenci, když představil ekonomické aspekty, které jsou mnohem méně atraktivní, než se původně očekávalo. Jeho zpráva je strohá a téměř sarkastická, ale vychází z faktů, které zanechávají málo prostoru pro pochybnosti.

Podle Krishny aktuální nadšení kolem schopností AI spočívá na křehkém finančním základě, a snaha neustále zvyšovat výkon by mohla zatížit vlastní sliby této technologie. Vysoké investiční náklady, krátké cykly obnovy a narůstající energetické náklady činí realitu daleko od idealizovaných sloganů. První veřejné výpočty naznačují obrovské částky, které jsou zapotřebí pro výnosy, jež je třeba ještě prokázat, což Krishnu přimělo k realistickému pohledu na situaci.

Osm bilionů dolarů: Proč ekonomická rovnice umělé inteligence nefunguje

Čísla, která Arvind Krishna prezentuje, jsou ohromující. Vybudování jednoho gigawattu výpočetní kapacity vyžaduje investici až 80 miliard dolarů. Vzhledem k tomu, že průmysl plánuje nasadit stovky gigawattů na podporu generativní AI, by celkové náklady mohly lehce dosáhnout astronomických 8 000 miliard dolarů. Pro dosažení zisku a návratnosti investice v takovém měřítku by sektor potřeboval generovat stovky miliard dolarů ročně téměř okamžitě.

Není to jen otázka financí, protože čas hraje proti technickým gigantům. Průměrná životnost specializovaných čipů málokdy přesahuje pět let, než je předčí novější a výkonnější generace. Tato rychlá zastarávání nutí provozovatele neustále investovat do nových zařízení a převádí počáteční investici na bezednou finanční jámu. Krishna ironicky zdůrazňuje, že nikdo nemůže splatit infrastrukturu, která se musí měnit, dříve než vůbec vygeneruje první skutečný dolar zisku.

Rychlá zastarávání a energetické limity: Tvrdý budíček pro technologické giganty

Druhá stránka problému spočívá v obrovské spotřebě energie těchto digitálních katedrál. Aktuální prognózy naznačují, že poptávka po elektřině z datových center by mohla brzy konkurovat celé industrializované zemi. Tato energetická náročnost vytváří fyzické limity, které ani neomezené finanční zdroje nedokážou překonat. Krishna zpochybňuje smysl v závodu za hrubou silou, když skutečné zisky v inteligenci modelů začínají stagnovat.

Stratégie neustálé expanze se tak zdá být ohrožena. Společnosti, které staví na rychlém příchodu superinteligence, aby obhájily tyto vysoké náklady, by se mohly brzy ocitnout tváří v tvář tvrdé realitě. Krishna naznačuje, že budoucnost patří štíhlejším architekturám, nikoli těm, které neustále hromadí grafické procesory. Jeho poselství je jasné: samotný Mooreův zákon již nestačí na pokrytí rostoucích nákladů na elektřinu.