Webbův vesmírný dalekohled nedávno prozkoumal fascinující detaily planetární mlhoviny Helix, která se nachází v souhvězdí Vodnáře. Tato mlhovina, označovaná také jako NGC 7293, patří mezi nejbližší a nejjasnější planetární mlhoviny známé vědecké komunitě.

Jedním z důvodů, proč je mlhovina Helix většinou přezdívána „Sauronovo oko“, je její jedinečný vzhled. Nachází se přibližně 650 světelných let daleko od Země a její vznik lze datovat do období před asi 12 100 lety, kdy původní hvězda vyvrhla své vnější vrstvy do okolního prostoru. Od té doby se mlhovina rozrostla na velikost přibližně 5,7 světelných roku.

Od svého objevu v roce 1884 byla mlhovina Helix pozorována pomocí různých přístrojů. Avšak nyní se zaměřil také Webbův dalekohled, který ji zkoumal s pomocí infračervené kamery NIRCam (Near-Infrared Camera). Tento dalekohled nám poskytuje úchvatný pohled na to, jak by mohl vypadat konec našeho Slunce.

Detaily planetární mlhoviny Helix

Na snímcích pořízených Webbem je jasně patrná struktura plynu, který vyvěrá z umírající hvězdy. Tyto snímky nám také ukazují, jak hvězdy recyklují svůj materiál zpět do vesmíru, což přispívá k vytváření nových generací hvězd a planet v této oblasti.

Dále Webbův snímek ukazuje pilíře plynu připomínající komety, které se nacházejí ve vnitřní části rozpínající se plynové vrstvy mlhoviny. Rychlé vichry horkého plynu vyvrženého ze umírající hvězdy narážejí do pomaleji se pohybujících vrstev prachu a plynu, což vede k formování pozoruhodné struktury této mlhoviny.

Uprostřed planetární mlhoviny se nachází bílý trpaslík, což je žhnoucí pozůstatek zaniklé hvězdy. Jeho intenzivní záření prosvětluje okolní plyn a utváří celkový výhled na mlhovinu. Okolo bílého trpaslíka se nachází horký ionizovaný plyn, zatímco dál od něj se rozprostírá chladnější molekulární vodík. Právě zde, v této oblasti, vznikají komplexnější molekuly, které představují surovinu pro formování nových planet v budoucnosti.