Zemská atmosféra není uzavřený systém. Z horních vrstev se občas uvolňují částice, které nazýváme ionty. Tyto částice byly také nalezeny v vzorcích hornin z povrchu Měsíce, což vyvolává otázku, jak se tam dostaly. Tento záhadný jev zkoumá vědecká komunita již od dob Apollo misí, neboť vzorky Měsíce přivezené na Zemi v sedmdesátých letech přinesly řadu nečekaných překvapení.

Nový pohled na únik pozemské atmosféry

Dlouho se předpokládalo, že tyto ionty mohly být na Měsíc dopravovány už na počátku naší planety, kdy Země ještě neměla silné magnetické pole, které by zabránilo úniku částic. Teorie formulovaná v roce 2005 se zdála být nezpochybnitelná, avšak novější výzkumy ji vrhají do zcela nového světla.

Funkce magnetického pole Země

Nové výsledky naznačují, že magnetické pole Země nefunguje vždy jen jako ochranný štít; v určitých situacích spíše poskytuje cestu pro nabité částice, jak uvádí portál Live Science. Výzkumníci využili data z Apollo misí a počítačové modely k analýze tohoto fenoménu.

Magnetická stopa

Hlavním hráčem je magnetická stopa – největší část magnetického pole Země, která se táhne směrem opačným od Slunce.

Účinky superúplně

Když Měsíc prochází magnetickou stopou, má možnost přijmout významně více pozemských iontů. K tomu dochází často kolem úplňku, kdy se Země nachází mezi Sluncem a Měsícem. V těchto chvílích fungují magnetické siločáry jako neviditelné dálnice, které vedou nabité částice přímo k Měsíci.

Příchod pozemských částic na Měsíc

Jakmile ionty dosáhnou povrchu Měsíce, integrují se do svrchní vrstvy půdy, která se nazývá regolit. Ten tak neobsahuje pouze materiály měsíčního původu, ale může obsahovat i pozemské částice.

Podle vědců tento proces mohl začít zhruba před 3,7 miliardami let, tedy krátce po vzniku magnetického pole Země. Dle dostupných informací se tento jev pokračuje i dnes.

Měsíc jako časová kapsle

Předtím mnozí předpokládali, že měsíční půda uchovává pouze stopy nejranější atmosféry Země. Nové výsledky však naznačují, že Měsíc může odhalit mnohem více o naší planetě. Regolit může poskytnout nové informace o minulosti pozemské atmosféry a magnetického pole.

„Je to, jako bychom před sebou otevírali kosmickou časovou kapsli.“

Fenomen globálního procesu ve vesmíru

Sluneční vítr neustále unáší materiál z různých nebeských těles. Například kolem Merkuru se často pozoruje dlouhá, kometární prachová stopa. Měsíc má také svou vlastní „stopu“, složenou z odpařených sodíkových iontů. Země občas prochází touto stopou.

Podle vědců má význam tohoto jevu daleko za hranice našeho Měsíce. Mars v současné době nemá globální magnetické pole, ale v minulosti pravděpodobně existovalo. Pohled na to, jak atmosféra planety uniká, by mohl odhalit ranou historii Marsu, což je důležitý krok k pochopení, které planety mohou zůstat obyvatelné i v dlouhodobém horizontu.