V důsledku klimatických změn jsou zimy na Balatonu čím dál tím více bez ledu, přičemž jezero zůstává stále vystaveno větrům a má mělkou hladinu vody. Ryby, které se v zimě téměř nepřikrmují, hledají chráněné oblasti před vlněním, a proto se masivně stahují do přístavních zátok na jižním břehu. Odtud však probíhá omezená výměna vody, což může vést k akutnímu nedostatku kyslíku. Toho je dosaženo vysokou hustotou ryb, spotřebou kyslíku z usazenin a nízkou zimní produkcí kyslíku ze sinic, což může vyústit v hromadné úhyny ryb, jak uvádí Pecaverzum.

Na rozdíl od severního břehu, kde hloubka vody umožňuje vznik „průtokových“ přístavů, vytvářejí mělké vodní podmínky jižního břehu obvykle uzavřené a prohloubené zátoky, které fungují jako past na ryby. Výzkumný ústav zdůrazňuje, že tento fenomén se především týká domácích ryb, které biologicky představují nejdůležitější druhy a hrají klíčovou roli v stabilitě ekosystému Balatonu.

Přítomnost kormoránů není primárním vyvolávajícím faktorem, ale může působit jako zesilující prvek, neboť jejich lov motivuje ryby ke shlukování, což situaci dále zhoršuje. Oprávněné řešení však neleží v odstrašení kormoránů, ale v zlepšení průchodnosti a proudění vody v přístavech. Odborníci se domnívají, že problém není přímo spojen s přirozenými výkyvy hladiny vody Balatonu, ale spíše vyplývá z kombinace klimatických změn a lidských zásahů do pobřeží. Dosud používané zásahy, jako je provzdušňování a odhánění kormoránů, lze označit za symptomatickou léčbu. Skutečné řešení vyžaduje komplexní a odborně zakotvené plánování přístavů, které bere v úvahu dopady klimatických změn a celkové fungování Balatonu.