Umělá inteligence se připravuje na to, že v roce 2026 zásadně změní trh práce. Tento dopad by mohl zasáhnout nejen tradiční manuální zaměstnání, ale také značně ovlivnit profesní sféry spojené s duševní činností. Geoffrey Hinton, pionýr v oblasti umělé inteligence a držitel Turingovy ceny, označovaný za „kmotra umělé inteligence“, varoval v rozhovoru pro CNN, že AI je nyní dostatečně vyspělá na to, aby nahradila „mnoho pracovních míst“ již v průběhu příštích dvanácti měsíců. Tato slova zazněla ve chvíli, kdy ekonomové předpovídají pro rok 2026 růst ekonomiky bez nárůstu zaměstnanosti.
Fenomen, který analytici nazývají „růstem bez práce“, představuje ekonomický růst, který není úzce spojen s náborem nových zaměstnanců. Firmy zvyšují produktivitu, aniž by rozšiřovaly své pracovní síly. Podle Diane Swonk, hlavní ekonomky KPMG, se podniky čím dál více spoléhají na automatizaci poté, co během obdobé po pandemii nadměrně zaměstnaly, a nyní se uchylují k přirozenému odchodu zaměstnanců a propouštění, aby opět seřídily úroveň pracovních sil podle aktuální poptávky.
Hrozba se nyní skupině pracovníků v kancelářích, tedy „bílým límečkům“, blíží usilovněji, přičemž Hinton zdůrazňuje, že umělá inteligence již překonala fázi jednoduché automatizace opakovaných úloh v call centrech. Technologický pokrok se vyvíjí exponenciálním tempem: každých přibližně sedm měsíců se zdvojnásobí složitost úloh, které může AI zvládnout, přičemž přechází od fragmentů kódu trvajících jednu minutu k softwarovým projektům, které vyžadují jednu hodinu lidské práce. Projevy situace jsou znepokojivé: během několika let by umělá inteligence mohla spravovat projekty vývoje softwaru, které trvají měsíce, což by činilo většinu počítačových inženýrů nadbytečnými.
Hinton porovnává tento proces s průmyslovou revolucí, jež učinila lidskou fyzickou práci převážně irelevantní v mnoha profesích. Umělá inteligence hrozí, že proces zreprodukuje zápasem lidské inteligence, což představuje paradigmatickou změnu, jenž vzbuzuje otázky o udržitelnosti současného ekonomického modelu. Zvlášť alarmující je také vývoj schopností AI v oblasti logického myšlení a klamání. Hinton vyjadřuje, že je „více znepokojen“ než v minulosti ohledně rychlosti, s jakou technologie postupuje.
Odlišné perspektivy
Naprostý obraz z výzkumu provedeného konzultační firmou Teneo mezi více než 350 generálními řediteli firem s ročním obratu přes miliardu dolarů má však kontrastní nuance. Podle 67 % dotázaných CEO očekává, že AI zvýší počet pracovních míst na úrovni entry-level v roce 2026. Kromě toho 58 % plánuje vytvořit pozice v managementu na vyšší úrovni.
Zjevná rozporuplnost se vyjasňuje v rámci opětovného uspořádání pracovních funkcí: firmy zintenzivňují nábory na pozicích zaměřených na inženýrství a umělou inteligenci, zatímco stávající role jsou redesignovány, jakmile se automatizují rutinní činnosti. Ryan Cox, globální vedoucí AI společnosti Teneo, tvrdí, že umělá inteligence „neodstranuje pracovní sílu, ale mění ji.“ Tato optimistická interpretace však nerozváží plně sekundární důsledky, jako je rychlost rekvalifikace potřebná pro zaměstnance, kteří ztratili práci, koncentraci ekonomické moci ve technologických firmách a vliv na systémy sociálního zabezpečení, jež byly navrženy pro ekonomiku s vysokou zaměstnaností.
V rámci zkoumání Teneo rovněž spolupracoval vzorek asi 400 institucionálních investorů, kteří spravují aktiva v hodnotě 19 trilionů dolarů, což naznačuje, že finanční trhy již kalkulují s touto přechodnou dobou. Klíčová otázka zůstává, zda nově vytvořené pozice v ekonomice ovládající umělou inteligencí kompenzují za zrušená místa, a to jak kvantitativně, tak kvalitativně, a zda přechod proběhne s přiměřenou rychlostí z perspektivy sociálních a ekonomických systémů.
Pohled na silný ekonomický růst spojený se stagnací nebo kontrakcí zaměstnanosti vyvolává základní otázky týkající se redistribuce bohatství generovaného automatizací. Společnosti optimalizují své marže snížením pracovních nákladů, avšak zůstává nejasné, jaký ekonomický model by mohl udržet agregovanou poptávku v ekonomice, kde lidská inteligence se postupně stává méně relevantní pro generaci hodnoty. Rok 2026 by se tak mohl ukázat jako rok, kdy se tato napětí stane neudržitelnou, nebo jako ten, v němž se objeví nové rovnováhy, které budou zatím složité si představit.
