Tým z Pennsylvánské státní univerzity, vedený doktorkou Stephanie Wissel, detekoval rádiové pulsy vycházející z hlubin antarktického ledu. Tento objev, zveřejněný v časopise Physical Review Letters, by mohl přepsat naši představu o kosmu a nejelusivnějších částicích vesmíru.

Tajemství z bílého pouště Antarktidy

V bílé poušti Antarktidy, kde vítr fouká rychlostí až 100 km/h a teplota může klesnout pod -60 °C, našel mezinárodní tým vědců něco, co se nezdá být na místě, podobně jako když se zjistilo, že antarktický led narůstá. Na palubě stratosférických balónů experimentu ANITA (Antarctic Impulsive Transient Antenna) vědci detekovali rádiové signály, které nepocházejí z nebe, ale ze spodních vrstev ledu.

Neočekávané výsledky výzkumu

Projekt, založený na Pennsylvánské státní univerzitě, neočekával, co objevil. To, co se zdálo jako rutinní úkol detekce neutrin, se změnilo v plnohodnotnou záhadu: pulsy energie se objevovaly 30° pod horizontem, jako by něco procházelo Zemí z druhé strany a vystupovalo právě na jižním pólu.

Neznámé signály a tradiční fyzika

Skutečně znepokojující je fakt, že tyto signály by neměly existovat. Částice schopné procházet Zemí téměř bez interakce, jako například tau neutrina, nezanechávají tento typ stop. A už vůbec ne s takovou intenzitou.

Ověření hypotéz

Vědci provedli několik testů:

• Porovnali signály s více než 15 lety dat z Pierre Auger Observatory v Argentině.
• Simulovali stovky scénářů kosmického pozadí.
• Vyloučili instrumentální chyby, interference či odrazy od ledu.

Žádná z těchto analýz však nenalezla odpověď. Jak uvedla doktorka Stephanie Wissel, „pravděpodobně to nejsou neutrina“. Aby tomu tak bylo, měla by generovat jiný typ vzorů a signálů.

Možnost nových částic nebo něco ještě hlubšího?

Tento typ objevů, byť vzácný, byl od roku 2016 detekován více než jednou. Místo aby se opakoval s jasností, objevuje se jako izolované, efemérní jevy, které jsou těžko předpověditelné. Tým z Penn State zvažuje překvapivé a složité hypotézy:

• Že bychom mohli vidět novou částici, která nezapadá do současného Standardního modelu.
• Že by se mohlo jednat o nepřímý náznak temné hmoty, která tvoří 85 % vesmíru, ale zůstává neviditelná.
• Nebo že by antarktický led mohl odhalit dosud neznámou vlastnost, schopnou kanalyzovat nebo zesilovat určité pulsy za extrémních podmínek.

Antarktida jako přírodní laboratoř

Kromě tajemství těchto pulsů je Antarktida jedním z nejcennějších prostředí pro moderní vědu. Tam se nejen studují kosmické částice:

• Monitorují se skryté subglaciální jezera více než 4 km pod povrchem.
• Detekují se drobné změny v tání a oceánské cirkulaci, klíčové pro pochopení klimatických změn.
• A je zde instalována špičková technologie, jako například teleskop IceCube, který také detekuje neutrina přicházející z hlubokého vesmíru.

Antarktický přístup je natolik tichý, pokud jde o elektromagnetické signály, že se stává „ušima“ schopnými zachytit nejslabší signály z vesmíru.

Budoucnost výzkumu s projektem PUEO

Aby se objasnily nejasnosti, v prosinci 2025 bude uveden do provozu nový projekt PUEO, nástupce ANITA. S vyšší citlivostí a přesnějším designem se pokusí potvrdit, zda jsou tyto pulsy anomáliemi nebo náznaky něčeho většího. Navíc spolupráce s IceCube a dalšími observatořemi umožní ověřit, zda se jedná o novou kapitolu v částicové fyzice nebo singularitu spojenou s polárním ledem.

Enigma ukrytá v ledu

Když vědci říkají, že „nechápou, co vidí“, nejde o metaforu. Je to uznání, že i ve 21. století existují jevy, které unikají současným teoretickým rámcům. Co vychází z hlubin Antarktidy, není pouze rádiový puls, ale pozvání k úžasu a k opětovnému objevení neviditelných hranic vědění.