V poslední době se rozmach umělé inteligence částečně promítá také do oblasti robotiky. Lidské roboty a autonomní systémy v dopravy jsou považovány za „fyzickou reprezentaci“ těchto technologií. Mnoho startupů se angažuje ve vývoji humanoidních robotů, do jejichž rozvoje se investují značné částky, avšak odborníci v oboru přiznávají, že očekávání ohledně těchto technologií bývají často přehnaná.
Podle zástupců oboru, kteří byli dotázáni deníkem The Wall Street Journal, bude nutné překonat množství technických překážek, než budou vývojáři schopni přejít od fáze vědeckého experimentování k praktickému použití robotů, které by mohly nahradit lidi v průmyslu a službách. Technický ředitel společnosti Agility Robotics, Pras Velagapudi, uvedl: „Nesnažíme se jen vytvořit humanoidního robota; naším cílem je vyvinout robota, který bude schopen vykonávat užitečnou práci.“ V současnosti pracují stovky humanoidních robotů Digit této společnosti na skladech Amazonu a výrobce automobilových komponentů Schaeffler, kde manipulují s náklady nebo třídí objednávky.
Zástupce Agility Robotics je však skeptický ohledně funkčnosti současných humanoidních robotů. Jak vysvětluje, učení robotů napodobujících člověka, aby přesouvali krabice po skladě, není tak složité; ovšem vytvoření robota, který by splnil úkoly domácího pomocníka, je nad jejich možnosti. Současné roboty nejsou dostatečně spolehlivé pro složité úkoly.
Bezpečnostní požadavky při společné práci lidí a robotů představují další překážku, která brání jejich masovému využití. Z každých 100 dolarů investovaných do nasazení robotů v podnikání je pouze 20 dolarů vynaloženo přímo na pořízení samotného robota. Zbylé prostředky jsou určeny na vývoj bezpečnostních systémů a instalaci zařízení, které brání robotům způsobit lidem újmu.
Mezi funkčními schopnostmi současných robotů a očekáváními potenciálních klientů přetrvává značný rozdíl. Když vidíme robota, jak třídí prádlo po praní, dokážeme si představit, jak dokonale by zvládl všechny domácí práce, avšak do této úrovně vývoje zbývá ještě dlouhá cesta. Zástupci společnosti Gatlin Robotics například sdílejí názor, že úklid záchoda je jednou z nejnáročnějších úloh pro robota, jehož zvládnutí je ještě daleko.
Zakladatel startupu Weave Robotics, Kaan Dogrusoz, který dříve pracoval jako inženýr ve společnosti Apple, přirovnal současný stav robotiky k prvním krokům jeho bývalé firmy v oblasti vývoje přenosných počítačů. Dnes již málokdo vzpomíná, že v devadesátých letech Apple vyrábělo přenosné PC ze série Newton, která byla nakonec stažena z výroby. Teprve asi o deset let později se Applu podařilo realizovat řadu nápadů z této doby v iPhonu, který získal celosvětové uznání jako mobilní zařízení, které je pohodlné na používání a funkčně vyspělé.
Nicolaus Radford, šéf společnosti Persona AI, prohlásil, že vývojáři robotů by si měli být vědomi odpovědnosti za udávání termínů realizace technologií, které slibují svým klientům. V současné fázi vývoje jsou humanoidní roboti schopní efektivně plnit pouze úzký rozsah úkolů, obvykle spočívajících v monotónním opakování jednoduchých činů. Persona AI vyvíjí roboty na svařování pro lodní průmysl. V tomto segmentu problémy s hledáním pracovníků pro tuto nebezpečnou práci ospravedlňují snahy o vývoj robotů specializující se na tuto oblast; ovšem trh robotů-domácích pomocníků nebude otevřen tak brzo.
Na tomto pozadí se vyjádření Elona Muska o perspektivách rozšíření humanoidních robotů Optimus zdají mnoha aktérům odvětví příliš vzdálena realitě. Příslušná očekávání navíc podporuje zakladatel společnosti Nvidia Jensen Huang, který se silně zajímá o prosazování zájmů své společnosti.
Tento optimismus však často vychází z očekávání efektivního řešení celé řady globálních problémů. Mnoho zemí čelí stárnutí populace, která nebude schopna pracovat a bude potřebovat péči; tu by právě mohli zajistit roboti. Kromě toho bude možné vyrovnat odliv pracovních sil do zahraničí v některých regionech prostřednictvím robotizace celých odvětví. V letošním roce bylo do vývoje humanoidních robotů investováno přibližně 5 miliard dolarů. Podle některých předpovědí by do roku 2035 mělo být v používání přibližně milion humanoidních robotů. Odvětví čelí nedostatku dat pro školení těchto systémů. Někteří preferují používání brýlí s rozšířenou realitou, které nosí operátoři, aby robotům předali potřebné dovednosti. Jiní spoléhají na systémy „digitálních dvojníků“ pro trénink robotů ve virtuálním prostoru. Několik vývojářů si však představuje, kolik času bude potřeba k tomu, aby se roboti vyrovnali lidem ve většině vykonávaných operací.
Na závěr je rozumně zpochybňována samotná myšlenka vytváření robotů na základě člověka. Ruce a nohy nejsou v mnoha případech pro stroj, který má nahradit člověka v určité oblasti, vůbec nezbytné. Někdy je jednodušší spoléhat se na efektivnější alternativní kinematiku. Vytvoření kopie lidského zápěstí je z inženýrského pohledu velmi složité a ne vždy nutné. Funkční schopnosti lidského těla je často snazší překonat, než anatomicky replikovat v konstrukci robota. Například může být robot vybaven čtyřmi rukama místo dvou a prsty mohou být nahrazeny pneumatickými uchopovači. Průmyslová automatizace již prokázala, že specializované roboty jsou mnohem efektivnější, proto je pravděpodobné, že humanoidní roboti naleznou své místo pouze v omezeném rozsahu aplikací ve firmách.
