Studie ukázala, že černobílé žáby (Pelophylax nigromaculatus) jsou schopny odolávat jedu asijských sršňů, i když jejich bodnutí může být smrtelné. Tato žába by mohla sloužit jako živý model pro budoucí výzkum mechanismů odolnosti vůči jedu.

Vzhled sršňového bodnutí je obvykle dostatečně děsivý, aby odradil většinu z nás, avšak existují zvířata, která bez obav loví dospělé sršně, nehledě na bolestivý jed, který může způsobit intenzivní a ostrou bolest.

Přesto může takové bodnutí v některých případech způsobit místní poškození tkání a dokonce vyvolat řetězec systémových účinků, jako je destrukce červených krvinek a poruchy srdeční činnosti, což může být život ohrožující.

Tak se jednou z fascinujících otázek v této souvislosti stala odolnost vůči jedu ze strany žab s černými skvrnami na jejich zeleném těle. „I když předchozí studie ukázaly, že žáby černobílé se živí sršni, nebylo zkoumáno, jak je to možné,“ říká ekologist Šindži Sugijora z Kóbe University, který provedl výzkum publikovaný v časopise Ecosphere.

Aby prozkoumal, zda mají tyto žáby zmíněnou odolnost, studoval japonský vědec, jak žáby reagují na interakce s třemi druhy sršňů v laboratorních podmínkách: japonským žlutým sršňem (Vespa simillima), žlutoprstým sršněm (Vespa analis) a asijským obr sršněm (Vespa mandarinia), který je považován za největší sršně na světě.

V Sugijorově výzkumu byly nalezeny jednoznačné důkazy, že dospělé žáby zkoumaného druhu napadly všechny tři druhy sršňů (v míře 93 %, 87 % a 79 %, v uvedeném pořadí), a to i přesto, že byly bodnuty do tlamy nebo dokonce do očí. „Zatímco myš podobné velikosti může zemřít po jednom bodnutí, žáby neprojevily výrazné zranění ani po opakovaných bodnutích. Tato výjimečně vysoká úroveň odolnosti vůči silnému jedu činí objev jedinečným a vzrušujícím,“ vysvětlil Sugijora.

Předešlé výzkumy naznačily, že bolest a smrtelnost v důsledku bodnutí jedovatých hmyzů nemusí být nutně spojeny. Bodnutí některých včel, sršňů a mravenců může být bolestivé, ale není smrtelné, zatímco jiné mohou způsobit minimální bolest, navzdory vysoké úmrtnosti. To naznačuje, že žáby v tomto výzkumu vyvinuly dvojnásobnou odolnost proti těmto bodnutím, což jim umožnilo úspěšně lovit sršně.

Budoucím cílem Sugijory bude podrobně prozkoumat, zda mají žáby fyziologické mechanismy, jako jsou fyzické bariéry nebo proteiny, které blokují a snižují bolest a toxicitu jedu sršňů. Také se bude zajímat, zda jed ve sršních bodnutích ztratil svou účinnost vůči druhům obojživelníků, které jen zřídka napadají hnízda sršňů. „Tyto žáby mohou sloužit jako cenný živý model pro studium fyziologických mechanismů odolnosti vůči jedu a odolnosti proti bolesti u obratlovců v budoucnu,“ shrnul Sugijora.