Otázka, zda žijeme na Zemi z důvodu existence života, zůstává pro mnohé vědce stále záhadou. Nové objevy by nyní mohly přinést odpovědi na tuto otázku.

Nový Jersey – Zemské nitro je rozděleno do čtyř hlavních vrstev: vnitřní jádro, vnější jádro, dolní plášť a horní plášť. Výzkumníci nedávno objevili nové struktury mezi jádrem a plášťem, které by mohly poskytnout rozhodující informace o tom, proč je život na Zemi možný. To by mohlo vyřešit jednu z nejčastěji kladených otázek v oblasti vědy.

Studie geodynamika Yoshinori Miyazakiho z Rutgers University v New Jersey byla zahájena na základě určitého rozporu. Ve své nové studii Miyazaki ukazuje, jak pravděpodobně při ochlazování Země vznikly nové struktury a jak ovlivňují možnost vzniku života na naší planetě. Výsledky byly zveřejněny v odborném časopise Nature Geoscience.

Nově objevené zóny a provincie v nitru Země poskytují důležité informace

Odkaz na vznik těchto struktur je spojen s „bazálním magmatickým oceánem“, který existoval před miliardami let v zemském jádře. Vzhledem k jejich povaze vědci předpokládali, že se magma při ochlazování rozdělilo do jasně vymezených vrstev. Avšak seismické studie ukázaly opak: objeveny byly nepravidelné vrstvy s rozsáhlými oblastmi s nízkou rychlostí smykových vln a zóny s extrémně nízkou rychlostí. „Pokud vycházíme z magmatického oceánu a provedeme výpočty, nedostaneme to, co dnes vidíme v zemském plášti. Něco chybělo,“ poznamenal Miyazaki.

Klíčové struktury a jejich vliv

Nově objevené struktury by tak mohly představovat klíč k řešení této záhady. Nacházejí se mezi zemským jádrem a plášťem, přibližně ve výšce 3000 metrů pod povrchem. Jsou označovány jako „velké provincie s nízkou rychlostí smykových vln a zóny s ultranízkou rychlostí smykových vln“. Tyto oblasti pevně přiléhají k jádru Země a připomínají lávové kaluže, zatímco provincie se skládají z hustých, horkých hornin, které jsou velké jako kontinent. Dvě takové provincie byly identifikovány pod Afrikou a pod Tichým oceánem.

Tyto struktury mají rovněž aktivní účinky, protože zpomalují seismické vlny známé také jako vlny zemětřesení. Tato pohybová aktivita naznačuje, že jde o dosud neznámou kompozici. „Jsou to otisky prstů nejranější historie Země,“ vysvětlil Miyazaki v tiskovém prohlášení. Jak však mohly tyto neobvyklé struktury vzniknout?

Jak náhodná směs ovlivnila vznik života na Zemi?

Řešení této záhady spočívá v zemském jádru. Během miliard let přecházely křemík a hořčík z jádra do pláště. Na tomto místě došlo k spojení těchto prvků, což vedlo k vytvoření nové struktury a nového uspořádání vrstev. Tak mohla vzniknout zmíněná zóna a provincie. Podle vědeckého výzkumu jsou to pozůstatky magmatického oceánu, které se tvořily při ochlazování v důsledku mísení s materiálem jádra.

Kompozice těchto látek vedla ke změně hustoty, což mohlo mít zásadní význam pro možnost existence života na Zemi. Dále by výzkum mohl osvětlit další aspekty historie Země, jako je vulkanismus. Zároveň by výsledky mohly odpovědět na otevřené otázky týkající se jiných planet. Proč má například Venuše ve srovnání se Zemí hustotu stokrát vyšší, zatímco Mars vykazuje nízkou hustotu? Spojení seismických dat, mineralogických poznatků a geodynamického modelování by mělo poskytnout klíčové informace.