Iberský poloostrov, jehož pohyby jsou pro nás často nepostřehnutelné, je ve skutečnosti v neustálém pohybu. Tým vědců z Univerzity Baskicka, ve spolupráci s Univerzitou v Palermu a Národním institutem geofyziky a vulkanologie (Ingv), provedl studii, která odhalila, jak se tato rozsáhlá oblast Evropy, zahrnující Španělsko a Portugalsko, pomalu otáčí ve směru hodinových ručiček. Výsledky výzkumu byly publikovány v časopise Gondwana Research.

Na jihu iberského poloostrova

Každoročně se Eurasijská a Africká deska přibližují o 4–6 mm. Autor Asier Madarieta vysvětluje, že „hranice mezi deskami kolem Atlantského oceánu a Alžírskem je velmi jasná, zatímco na jihu iberského poloostrova je tato hranice mnohem nejasnější a složitější“. V západním Středomoří je totiž hranice mezi Eurasijskou a Africkou deskou určena dominancí Alboranu, který se posouvá na západ a podporuje vznik Gibraltarského oblouku, geologické oblasti, která spojuje španělské pohoří Betic s Rifskými horami v Maroku. „Dosud jsme přesně nevěděli, jak vypadá tato hranice v daném prostředí, a jaké geodynamické procesy tam probíhají, zůstává předmětem diskuse,“ dodal odborník.

Otáčení

Ve svém novém výzkumu tedy vědci spojili data získaná ze satelitů a informace o zemětřeseních, aby získali podrobnější obraz geologických napětí, které deformují kůru nad Eurasijskou a Africkou deskou poblíž hranice. Z tohoto porovnání vzešly údaje, které „potvrzují, že iberský poloostrov rotuje ve směru hodinových ručiček,“ vysvětlil Madarieta. Konkrétně, na východ od Gibraltarského průlivu absorbuje kůra většinu stresu způsobeného kolizí Eurasijské a Africké desky, čímž brání přenosu těchto napětí na iberský poloostrov. Na druhé straně však na západ od Gibraltarského průlivu je kůra poloostrova tlačena ze jihozápadu v důsledku přímé kolize desek, což způsobuje její otáčení ve směru hodinových ručiček.

Budoucí studie

V těchto oblastech, uzavírají výzkumníci, je nutné provádět další podrobné geologické a geofyzikální studie, aby se identifikovaly struktury způsobující deformace, charakterizovaly se a specifikovaly jejich seismický potenciál. Jinými slovy, měly by být identifikovány zlomy v kůře, jejichž pohyb může vyvolat zemětřesení. „Pokud jde o iberský poloostrov, existuje mnoho míst, kde dochází k významné deformaci nebo kde se vyskytují zemětřesení, ale nevíme, které tektonické struktury jsou tam aktivní,“ vysvětlil autor. „Tyto pole napětí a deformace nám říkají, kam bychom měli jít, abychom tyto struktury hledali. A tímto způsobem bychom mohli objevit, jaké záhyby a zlomy se tam nacházejí, jaký by mohl být jejich pohyb, jaké zemětřesení by mohly způsobit a jaké magnitudy by to mělo.“