Mnoho dlouhodobých uživatelů Chat GPT má dnes podobný pocit. Když spolu komunikujeme, obvykle se zeptají, zda jsem si také všiml, že se v poslední době něco změnilo. Hledají změny v detailech a chování samotného systému. Odpovědi sice mohou být rychlejší, uhlazenější a formálně správné, avšak stále častěji se stává, že zcela míjejí původní smysl zadání, ztrácejí kontinuitu a zachycují kontext pouze v kratších projektech.
Z pohledu provozu umělé inteligence to dává smysl. Z pohledu uživatelů však vzniká pocit ztráty hodnoty Chat GPT. Tento pocit pramení z faktu, že zrychlení odpovědí vede k oslabení schopností, které se v předchozích verzích tak pracně budovaly a které dosud činily Chat GPT dominantním. Tato schopnost byla právě uvažování v souvislostech.
Chat GPT nikdy nebyl tím nejsilnějším v surovém výkonu, ani nejrychlejším či nejpřesnějším v izolovaných testech. To, co jej proslavilo, byla schopnost udržovat význam, směr a komplexní mentální model problému. Uměl pracovat s implicitním kontextem, doplnit si smysl a chápat celek, ne pouze jednotlivé úkoly. Někteří uživatele dokonce podlehli iluzi, že s nimi stroj skutečně komunikuje. Dnes je taková schopnost vystavena tlaku konkurence.
OpenAI se nyní snaží udržet v čele závodního pelotonu, avšak honba za benchmarky a rychlostí odpovědí vede k tomu, že se pozornost odvrací od toho, co Chat GPT odlišovalo. Tento paradox může být pro OpenAI zničující. Snahou dohnat soupeře na jejich vlastním hřišti oslabuje svou nejsilnější stránku. Když se systém Chat GPT zaměřuje na jiné cíle, než je učení se hlubokému porozumění, ubližuje si tím.
Problém není jen v tom, že by benchmarky byly zbytečné. Problém spočívá v tom, co neměří. A to je klíčový bod, který se Altmanovi a jeho týmu jaksi vyhýbá. Benchmarky neměří schopnost udržet dlouhodobý kontext, kvalitu myšlení v čase ani porozumění hlubšímu smyslu textu. Tento aspekt může rozhodnout o budoucnosti umělé inteligence.
Jakmile AI začne „vidět a slyšet“ s určitou mírou porozumění a dokáže přiřadit jednotlivé vjemy k příslušným klasifikátorům, ztratí textové benchmarky a prompty jakýkoliv smysl. Kontext nemusí být popisován textem v promptu, ale bude přítomen v reálném světě kolem uživatele.
Tento technologický zlom se možná uchopí jinak než biologická percepce lidských smyslů, výsledek však bude podobný. Stroj získá schopnost chápat situaci a vztahy v reálném čase. Tato schopnost otevře prostor pro skutečné sjednocení AI služeb, a to nejen v aplikacích, ale i v každodenním fungování člověka. Tak se zrodí skutečná umělá inteligence.
Právě zde však nyní hrozí, že OpenAI zůstane pozadu. Ne proto, že by technologicky zaostávalo, ale kvůli zbytečnému zapojení do závodu, který je mediálně vděčný, ale strategicky nevýznamný. Riziko nespočívá v okamžitém pádu, ale v pomalé erosii důvěry uživatelů, kteří viděli Chat GPT jako nástroj pro hlubokou práci, nikoli jako mírně vylepšené vyhledávání.
Nejde o to být rychlejší než Google, ale o to neztratit schopnost chápat svět v souvislostech při vývoji technologií, které jednou rozhodnou o osudu lidstva. Je důležité nezapomínat, že zatímco ostatní „hvězdy“ v oblasti AI usilují o rychlost a vítězství, existuje i jiná cesta.
Vítězství v benchmarcích může přinést pozornost a titulky, avšak schopnost myslet v kontextu rozhodne o tom, kdo nakonec vyhraje celý závod. Existují soutěže, ve kterých vítěz ztrácí více než poražený.
Teprve na konci tohoto závodu se ukáže, zda jsme nalezli dveře do ráje nebo do pekla.
PS: … a jak nenápadně ukazuje příklad Nano Banana, Google se v tomto závodě ujímá vedení.
