Schopnost zakládat oheň představovala klíčový krok v evoluci člověka, přičemž se ukazuje, že se vyvinula mnohem dříve, než se dosud předpokládalo. Nálezy z Velké Británie naznačují, že už raní neandertálci před 400 000 lety cíleně zapalovali oheň a pravidelně si ho udržovali na stejných místech. Dosud nejstarší známé důkazy pocházely ze severní Francie a byly staré 50 000 let. Oheň pravděpodobně umožnil raným lidem přežít v drsných klimatických podmínkách a objevovat nové zdroje potravy. Zároveň mohl sloužit jako sociální prostor, který posiloval soudržnost skupiny a podporoval vývoj jazyka.

Oheň může být devastující a ničivý, avšak v kontrolovaných podmínkách poskytuje teplo a ochranu. Již před více než jedním milionem let pravděpodobně naši předci v Africe využívali přirozený oheň, například vzniklý bleskovým výbojem. „Využití ohně se vyvíjelo po dobu jednoho milionu let, přičemž nejprve člověk používal přirozený oheň, poté se naučil ho udržovat a nakonec i sám zakládat,“ uvedl tým vedený Robem Davisem z Britského muzea v Londýně. „Je však obtížné určit, kdy a jak se využívání ohně vyvinulo, protože přírodní a člověkem zapálené požáry se těžko rozlišují.“ Dosud nejstarší důkazy o tom, že naši předci úmyslně zakládali oheň, pocházejí z naleziště neandertálců ve severní Francii, které je staré 50 000 let.

Prostor pro oheň raných neandertálců

Nyní však Davis a jeho kolegové objevili mnohem starší stopy, které jednoznačně nasvědčují raně lidskému zakládání ohně. V paleolitickém nalezišti v Barnhamu v Suffolku našli ohniště, jehož zpevněná sedimentární vrstva naznačuje, že zde bylo opakovaně udržováno teplo z ohně. Nálezy rozdrcených kamenných nástrojů a dva kusy železného pyritu, které pravděpodobně použili k jiskření, podpořily domněnku, že raní lidé zde záměrně zakládali oheň, spíše než aby jen využívali přirozené požáry.

Geochemické analýzy sedimentu starého přibližně 415 000 let ukázaly, že teploty na vyhrazeném místě pravidelně dosahovaly až 750 stupňů Celsia. V přímém okolí však půda nevykazovala známky tepelného poškození. „To podporuje interpretaci, že se jednalo o prostorově omezené ohniště a že změny v půdě nepocházely z lesních požárů,“ vysvětluje výzkumný tým. Další důležitou informací jsou dvě kousky železného pyritu, což je minerál, kterým lze snadno získávat jiskry z kamenů a který byl v pozdějších obdobích pro zakládání ohně prokazatelně používán. „Geologické výzkumy ukazují, že pyrit v nalezišti je vzácný, což naznačuje, že byl záměrně přivezen k zakládání ohně na toto místo,“ uvádějí Davis a jeho spolupracovníci.

Inovace v ohni jako impuls vývoje

Podle vědců nálezy z Barnhamu naznačují, že už tehdejší raní lidé, pravděpodobně první neandertálci, rozuměli a využívali vlastnosti pyritu – což svědčí o značně složitém chování. „Schopnost vyrábět a ovládat oheň je jedním z nejdůležitějších zlomů v historii lidstva, který přináší praktické a sociální výhody a mění evoluci člověka,“ říká Davis. „Tento unikátní objev posunuje tento zlom o přibližně 350 000 let zpět.“

Tím pádem se cílené používání ohně dostává do období, kdy rychle narůstala velikost mozku našich předků a blížila se k dnešnímu stupni. Oheň mohl mít na tento proces klíčový vliv. Jakmile byli raní lidé schopni bezpečně zakládat oheň místo aby čekali na nepředvídatelné blesky, mohli osídlit nové, chladnější oblasti a získat nové zdroje potravy pomocí vaření, což zlepšovalo stravitelnost živin.

„Tyto zlepšení v oblasti výživy mohly přispět ke zvětšení mozku, zlepšení kognitivních schopností a rozvoji složitějších sociálních vztahů,“ dodává výzkumný tým. „Kromě toho byl kontrolovaný používání ohně zásadní pro další vývoj technologií, jako je výroba lepidel pro nástroje.“ Jako sociální centrum může táborák rovněž podporovat vývoj jazyka a spolupráci uvnitř skupiny.