Podle nedávného výzkumu vědců z Univerzity v Osle (Norsko) se ukazuje, že jedna polovina Země ztrácí teplo mnohem rychleji než ta druhá. Tento jev je způsoben geologickou strukturou, která se formovala po více než několik set milionů let.

Studie publikovaná v časopise Geophysical Research Letters používá počítačové modely simulující období 400 milionů let a hodnotí „izolační“ schopnosti jednotlivých hemisfér na základě rozlohy pevniny. Výsledky naznačují, že Pacifická hemisféra ztrácí teplo mnohem výrazněji než Africká hemisféra.

Uvnitř Země se nachází žhavé, tekuté jádro, které produkuje velké množství tepla, jež zahřívá planetu zevnitř a zároveň udržuje magnetické pole, které chrání atmosféru. V dlouhodobém horizontu se ovšem předpokládá, že toto jádro bude i nadále chladnout. Studie však odhalila, že tempo ztráty tepla mezi oběma hemisférami není vyvážené.

Vysvětlení spočívá v tom, že oblasti s větším množstvím pevniny lépe uchovávají teplo, fungují jako přirozená izolační vrstva. Na druhou stranu oceánské dno, které je tenčí, je přímo v kontaktu s obrovským množstvím studené vody nad ním, což vede k rychlejšímu úniku tepla.

Pacifik, jakožto největší oceán světa, se tedy stává nejvýznamnějším místem pro ztrátu tepla.

Nová studie rozšířila časový rámec na 400 milionů let, což je téměř dvakrát více než dřívější modely, které zahrnovaly pouze období 230 milionů let. Data ukazují, že Pacifická hemisféra je v tomto období zhruba o 50 Kelvinů chladnější než hemisféra Africká.

Nicméně, výzkumný tým také zaznamenal paradox: rychlost pohybu tektonických desek v Pacifické hemisféře za posledních 400 milionů let byla vyšší, což naznačuje, že tato oblast byla v minulosti výrazně teplejší.

To vyvolává otázku, zda tato část světa nebyla v dávných dobách pokryta pevninou. I když závěry ještě nejsou definitivní, vědci se domnívají, že současné teplotní rozdíly odrážejí vysokou úroveň tektonické aktivity v oblasti Pacifiku.