Kometa 3I/Atlas opět překvapuje. Ukázalo se, že tento objekt vyzařuje radiaci, která obklopuje oblasti v dosahu 400 000 km kolem jádra komety.
Komety v našem slunečním systému mohou svítit v rentgenových paprscích, což bylo poprvé objeveno v roce 1996 u komety Hyakutake. Tento jev je způsoben podezřelým procesem: když se plyn obklopující kometu střetne s nabitými částicemi ze Slunce, dochází k tzv. výměně náboje, která uvolňuje charakteristické rentgenové záření. Tento jev se projevuje jako kozmický neon, který se rozsvěcí tam, kde ledové jádro komety začne sublimovat pod vlivem slunečního záření.
Situace se však u mezi hvězdných návštěvníků liší. Přestože byly provedeny pokusy s prvními dvěma objekty, které navštívily náš sluneční systém, nikoli u nich nebyla zaznamenána rentgenová radiace. Znamená to, že komety mimo náš systém mají odlišnou strukturu? Jsou jiné světy tak radikálně odlišné od našeho? Tato otázka visí nad astronomy už léta, až do teď.
Lov na radiaci
Japonská astronautika, JAXA, oznámila objev rentgenového záření souvisejícího s kometou 3I/Atlas. Provádění takového výzkumu bylo organizaci velkou výzvou, jak technickou, tak logistickou. Do akce se zapojil japonský satelit XRISM (X-Ray Imaging and Spectroscopy Mission).
Zadání nebylo jednoduché, protože komety září nejjasněji, když jsou blízko Slunce (v perihelu), a citlivé přístroje satelitu nemohou přímo pozorovat naši hvězdu, ale musí si udržovat bezpečnou vzdálenost alespoň 60 stupňů. Bylo tedy nutné čekat, až se kometa 3I/Atlas dostane do vhodné pozice.
Šance se objevila na konci listopadu. Mezi 26. a 28. listopadem 2025, XRISM směřoval na bod v souhvězdí Panny. Prováděl skutečný tanec na oběžné dráze. Kometa 3I/Atlas se pohybovala na pozadí hvězd, takže satelit musel 14krát upravit své nastavení, průměrně jednou každé tři hodiny, aby udržel rychle se pohybující objekt ve středu zorného pole svého teleskopu Xtend.
Jemný, ale jasný svit
Úsilí se vyplatilo, i když výsledky stále vyvolávají intenzivní diskuze. Po složení snímků s celkovou efektivní expozicí 17 hodin se vědcům ukázal slabý, ale jasný svit.
Předběžná analýza dat byla rychle publikována v časopise The Astronomer’s Telegram a odhalila rentgenové záření rozprostírající se asi 5 minut úhlových kolem jádra komety. Převádějící do běžných měr, mluvíme o oblaku o průměru 400 000 km, což je vzdálenost od Země k Měsíci. Tak rozsáhlou oblast emisí není snadné vysvětlit obyčejným rozmazáním obrazu nebo chybami optiky. Opravu se tam něco děje.
S největší pravděpodobností pozorujeme jev zvaný výměna náboje. Led na povrchu komety pod vlivem tepla mění se na plyn a vytváří oblak kolem jádra. Když do tohoto oblaku udeří sluneční vítr, proud nabitých částic směřující od Slunce, dochází k dramatickým reakcím, jejichž vedlejším produktem je právě rentgenové záření.
Skupiny rentgenového záření pravděpodobně související s uhlíkem, dusíkem a kyslíkem se objevují způsobem, který nelze vysvětlit běžným pozadím záření, jako je galaktické rentgenové záření nebo emise zemské atmosféry. Toto poskytuje důležitou indicii, že pozorovaná emise může být skutečně způsobena interakcemi výměny náboje mezi kometárním plynem a slunečním větrem, uvádí zpráva vydaná Japonskou agenturou pro kosmické aktivity JAXA.
Očekáváme více
Toto je však pouze začátek. Předběžné výsledky z japonského satelitu se staly základem pro další observatoře. Díky tomu se během následujících měsíců můžeme dozvědět, z čeho přesně se skládá hmota v jiných planetárních systémech, aniž bychom se pohli z orbitální dráhy Země.
Pokud se potvrdí domněnky o chemickém složení plynné obálky komety, získáme cenný pohled na to, jak se planety kolem jiných hvězd formují. Očekáváme další zprávy, neboť toto kosmické představení stále pokračuje.
