Vědci z Evropy poprvé pozorovali výbuch z černé díry, který uvolnil supersonické větry, jež se podobají známějším slunečním větrům. Tyto superrychlé větry mohou být klíčem k pochopení historie galaxií ve vesmíru, říká vědkyně ESA Camille Diez.

Extrémní rychlosti a nezvyklé jevy

V červenci 2024 vychrlilo černá díra ve středu galaxie NGC 3783 větry rychlostí 60 000 kilometrů za sekundu. Pro představu, to je 440 000 krát rychlejší než dosud nejvyšší naměřená rychlost větru na Zemi a představuje pětinu rychlosti světla.

Mezinárodní tým astronomů, včetně specialistů z evropských a amerických kosmických agentur ESA a NASA, pozoroval tento výbuch s pomocí dvou různých kosmických teleskopů, které dokážou zachytit rentgenové záření: XMM-Newton a XRISM. Při pozorování nejprve zaregistrovali jasný výbuch rentgenového světla z černé díry, který následně oslaboval a do 24 hodin poté byly zdokumentovány superrychlé větry. „Nikdy předtím jsme neviděli černou díru, která by vytvářela tak rychlé větry,“ uvedl hlavní výzkumník Liyi Gu (SRON Nizozemsko).

Černá díra a její role v galaxii

Podle vědců toto pozorování naznačuje, že černé díry, a obecně centra spirálních galaxií (známá jako aktivní jádro nebo AGN), mohou fungovat podobně jako hvězdy. Například naše Slunce, jakožto konec našeho slunečního systému, produkuje sluneční vítr, což jsou výbuchy nabitých částic, které poznáváme na Zemi skrze polární záři. Tyto víry vznikají kolísáním magnetického pole Slunce.

Podobně „požívá“ černá díra v centru galaxie NGC 3783 okolní hmotu a napájí velmi jasné a aktivní srdce galaxie. Podle Matteho Guainazziho z ESA připomíná situace kolem této černé díry lávové erupce vycházející ze Slunce, avšak na velice monumentální škále.

„Větry okolo této černé díry se zdají vznikat, když se zamotané magnetické pole AGN náhle uvolní,“ pokračuje Guainazzi. „To vypadá podobně jako erupce ze Slunce, ale na téměř nepředstavitelné úrovni.“

Důsledky pro evoluci galaxií

Toto pozorování naznačuje, že některé fyzikální zákony, které ovládají solární a energetické procesy, by mohly fungovat ve vesmíru podobně. „Je to vzrušující,“ dodávají vědci. „Větrné AGN hrají zásadní roli v evoluci svých hostitelských galaxií a způsobu, jakým formují nové hvězdy,“ uzavírá Camille Diez (ESA). „Další znalosti o magnetismu AGN a mechanismech, které tyto větry produkují, jsou klíčové pro pochopení historie galaxií ve vesmíru.“