Aranylilék, které se obvykle objevují na Alföldu již začátkem listopadu, letos dorazily výrazně později. První exempláře migrace byly zaznamenány až v polovině listopadu. Podle zprávy Národního parku Körös-Maros byl na konci měsíce spatřen už i početnější skupinový přílet až s 50 exempláři.

Aranylile (Pluvialis apricaria) je široce rozšířený druh, hnízdící od Baltu po Grónsko a až po sibiřský poloostrov Tajmír. V Maďarsku se s ním setkáváme jako s migrujícím ptákem. Na jaře zde prochází mnohem více jedinců než na podzim, kdy se jejich migrační trasa posunuje mírně více k východu. Během zimy obvykle zimují v oblasti Středomoří a podél Atlantického oceánu.

V oblasti okolí bílého jezera v Kardoskútu byla na podzim značná suchost, až do poloviny listopadu nepřišly významnější deště, díky nimž byla voda v korytě konečně udržena. Spolu s tímto příchodem deště dorazily i aranylilék, jejichž první pozorování proběhlo 14. listopadu a postupně tak narůstal jejich počet.

Podle databáze MME o ptácích se aranylile velikostí podobají holubům, s tělesnou délkou kolem 30 centimetrů a rozpětím křídel 67 až 76 centimetrů. Co se týče tělesné hmotnosti, obvykle nedosahují 300 gramů, což je méně než u běžných městských ptáků.

Při pohledu z dálky se jeví jako hnědí, avšak při bližším zkoumání je jasně vidět jejich tmavě šedá hlava a horní část těla, která je hustě pokryta zlatohnědými a bílými skvrnami. Aranylile se živí hmyzem a jeho larvami, červy a dalšími bezobratlými, ale příležitostně také konzumují rostlinnou stravu.

Stejně jako behounsové a další ptáci obývající pobřeží, i aranylilék potřebují krátkostébelné louky, kde snadno naleznou potravu v podobě hmyzu. V chladnějším období si přidávají do stravy také semena. Oblast se stádem domácích zvířat obhospodařovaných kolem bílého jezera v Kardoskútu je pro ně výbornou lokalitou pro krmení, zatímco jezero slouží jako místo pro odpočinek a pití.

Když aranylilék přicházejí v malých počtech, obvykle se sdružují s behouny. Jakmile se však shromáždí nějaké desítky jedinců, tvoří homogenní skupiny, které mezi sebou nemají vzájemné promíchávání. Jejich migrace trvá obvykle od září do prosince. V okolí bílého jezera v Kardoskútu se v průměrných letech setkáme nanejvýš se stovkovými skupinami, avšak na jaře může být v této oblasti zaznamenáno i několik tisíc ptáků. V loňském březnu byl například zaznamenán rekord s 3300 jedinci.

Podle Červeného seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) aranylile nejsou ohroženým druhem, a dokonce jejich světová populace, která přesahuje milión jedinců, vykazuje rostoucí trend. I přesto je v Maďarsku chráněným druhem s přírodní hodnotou 25 tisíc forintů.