Po staletí astronomové usilují o to, aby našli skutečnou podobu tajemné Betlémské hvězdy, která podle evangelijního vyprávění Matouše vedla mudrce k místu narození Ježíše. Bylo navrženo několik hypotéz, přičemž jedna z nejznámějších naznačuje, že se nejednalo o hvězdu, ale o planetární konjunkci, možná mezi Jupiterem a Saturnem. Planetární konjunkce je astronomický jev, při kterém se dva (nebo více) planet zdají být na obloze velmi blízko sebe z pohledu pozorovatele na Zemi. Je důležité zdůraznit, že tato blízkost je pouze zdánlivá; planety se totiž ve skutečnosti k sobě nepřibližují, zůstávají od sebe vzdálené miliony kilometrů. Jde o perspektivní efekt vyplývající z relativního uspořádání mezi Zemí a dotyčnými planetami.

Nový, odvážnější a fascinující návrh přichází z nedávné studie, podle které by Betlémská hvězda mohla být skutečně kometou. Tuto myšlenku podporuje výzkum publikovaný v Journal of the British Astronomical Association Markem Matneym, planetárním vědcem NASA, který, ač pracuje pro tuto agenturu, vedl tuto studii nezávisle. Matney znovu prozkoumal starověké astronomické záznamy z Číny, v nichž se objevuje popis „hvězdy smetáku“ – tradiční čínský termín pro komety – pozorované na jaře roku 5 př. n. l. Podle Matneyho se nejedná pouze o časovou shodu.

Před pokračováním ve studii Matneyho je důležité zmínit, že přesné datum narození Ježíše dosud nebylo s jistotou stanoveno. Vědci proto navrhují různé intervaly, které se obvykle pohybují mezi lety 7 př. n. l. a 4 př. n. l. Z tohoto důvodu se v některých studiích o Betlémské hvězdě objevuje rok 5 př. n. l., zatímco jiné uvádějí rok 7 př. n. l. Matoušovo evangelium říká, že Ježíš se narodil před Herodovou smrtí. Herodes zemřel v roce 4 př. n. l., a proto se Ježíš musel narodit před tímto datem, pravděpodobně mezi lety 7 a 4 př. n. l.

Navrátíme-li se k nedávné studii, Matney sdílí: „Myšlenka komety mě pronásledovala už od dob univerzity, kdy jsem pracoval v planetáriu, které každý prosinec uvádělo představení věnované Betlémské hvězdě. Mnozí říkali, že žádné nebeské těleso nemůže na obloze setrvat na určitém místě, ale já jsem si říkal: no, ve skutečnosti jedno takové existuje…”.

Potencionálním kandidátem je kometa s velmi dlouhým periodickým oběhem, pocházející z Oortova obalu, což je obrovská vrstva ledových těles nacházející se za hranicemi sluneční soustavy. Pokud by takový objekt prolétal velmi blízko Země, zhruba v vzdálenosti Měsíce, jeho zdánlivý pohyb na obloze by se mohl jevit téměř jako klidný po dobu několika hodin, dnů nebo dokonce týdnů. Takové chování by mohlo v očích tehdejších pozorovatelů vypadat jako hvězda, která se „zastavila“ nad konkrétním bodem.

Matney také znovu analyzoval čínské historické záznamy z roku 5 př. n. l., které překvapivě hlásí přítomnost této tajemné „hvězdy“ po dobu přibližně 70 dnů ve stejné souhvězdí. „Anomální interval: příliš dlouhý pro obyčejnou kometu, ale možná vysvětlitelný,” tvrdí vědec, “pokud by objekt prošel téměř přímou trajektorií k Zemi a minimalizoval tak svůj zdánlivý pohyb.” Jinými slovy, této kometě se podařilo přeletět kolem Země, a protože se poprvé přiblížila k Slunci, měla by vydávat velké množství ledu, což by jí dodalo výjimečný vzhled.

Není však přesvědčena celá vědecká obec. Astrofyzik Ralph Neuhäuser z Univerzity Friedricha Schillera v Jéně upozorňuje na to, že starověké zdroje mohou být nepřesné nebo fragmentární: „Čím dále se vracíme do minulosti, tím obtížnější je data interpretovat,” říká. A právě proto existují různé hypotézy: jedna tvrdí, že mudrci sledovali konjunkci mezi Jupiterem a Saturnem v roce 7 př. n. l., jiná, že sledovali zvlášť jasnou „novu“ v roce 6 př. n. l. (novy jsou hvězdné exploze, které se náhle objeví na obloze a mohou být viditelné měsíce, než ztratí na intenzitě). Konečně existuje i menšinová hypotéza, že sledovali „supernovu“, která se objevila na nebi v roce 4 př. n. l. (supernovy jsou hvězdy, které na konci svého života explodují).

Navíc je „hon“ na Betlémskou hvězdu odjakživa kluzkým tématem: čím více se snažíte najít přesnou shodu, tím více se vzdálíte historické jistotě. Matney si toho je vědom. Jeho záměrem, jak objasňuje, není dát definitivní odpověď na hádanku, která trvá dva tisíce let, ale ukázat, že určitý typ komety – vzácný, ale možný – by mohl alespoň částečně vysvětlit chování popsané v Matoušově evangeliu. Na podporu své analýzy přispěl Frederick Walter, astronom z Univerzity Stony Brook, který hodnotí studii jako malý, ale užitečný příspěvek do praxe „forenzní astronomie“, disciplíny, která se snaží rekonstruovat nebeské události z minulosti kombinací starověkých svědectví a moderních modelů: „Nebude to poslední slovo o Betlémské hvězdě,” prohlašuje, „ale rozhodně představuje důvěryhodný příspěvek.”