Článek publikovaný v roce 2018 je nyní znovu sdílen a přináší příběh Carl Patterson Smitha, odborníka na hady, jehož osud se tragicky spojil s jedním z nejvíce jedovatých hadů na světě.
V září 1957 poslal ředitel zoologické zahrady v Lincolnově parku v Chicagu do terénního muzea malého hada, který měl sloužit k identifikaci přírodních dějin této oblasti. Tento had, dlouhý 76 centimetrů, byl zkoumán Karlis Pattersons Smith, který v muzeu pracoval už 33 let.
Smith, odborník na barevné hady, vytvořil během své kariéry významné kolekce v oblasti zoologie. V roce 1955 odešel do důchodu z pozice vedoucího zoologického oddělení muzea. Po jeho důchodu měl do vystavit jednu z nejrozsáhlejších sbírek hadů na světě.
Uštknutí hadem
Had, kterého Smith zkoumal, měl lesklou, třpytivou kůži a bll vypadat jako zemní zmije. Jeho kalcifikovaná hlava ho znepokojila, protože jeho ústa neměla žádné známky rozdělení. To Smitha natolik zaujalo, že, ač to mělo fatální důsledky, se rozhodl had vzít do rukou pro další zkoumání.
Během toho, kdy had držel v ruce, ho had kousl do levéhopalce. Na jeho prstech se objevily dvě malé krvavé skvrny. V tu chvíli Smith nezažádal o lékařskou pomoc. Místo toho začal psát deník, ve kterém zaznamenával příznaky, jak se v jeho těle projevovaly účinky hadího jedu. Do 24 hodin zemřel.
Smithovy poslední dny
Smith mohl věřit, že hady tohoto druhu, které byly považovány za nebezpečné, neměly smrtelné jedy. Po svém uštknutí se vrátil domů a začal dokumentovat účinky jedu, jak se rozvíjely v jeho těle.
Americká rozhlasová stanice PRI odvysílala video, které dokumentuje Smithovy poslední chvíle pomocí jeho vlastních slov. V deníku zaznamenal: „Během cesty vlakem na předměstí mě trápily silné křeče od 16:30 do 17:30, bez zvracení.“
„Následně jsem měl horečku 101,7 stupňů Fahrenheita (38,7 °C) a zimnici od 17:30 do 18:30.“ Později také napsal: „Ve 20:30 jsem snědl dva kousky toastu s mlékem.“
Odmítnutí lékařské pomoci
O několik hodin před svou smrtí se Smithovi dostalo nabídky lékařské pomoci. Ve strachu, že by mu mohla zamezit v jeho výzkumu a pozorování, odmítl léčbu a místo toho reorganizoval své poznámky. V deníku napsal: „26. září ráno jsem měl teplotu 98,2 stupňů Fahrenheita (36,7 °C). K snídani jsem měl obiloviny, míchaná vejce, jablečný džus a kávu.“ V noci, předy šel spát byl zdravý. Změny, které nastaly, byly velmi rychlé a dramatické.
Poslední hodiny
Poté, co Smith ztratil vědomí během vyšetření manželky, kdy mu poskytli pomoc, byl převezen do nemocnice. Tam se o něj pokoušeli lékaři, aby obnovili jeho životní funkce. Bylo mu však oznámeno, že zemřel na respirační selhání.
Jeho pitevní zpráva ukázala, že zemřel v důsledku prokrvení v plicích. Bylo zjištěno, že v jeho těle se projevily krvácení v plicích, očích, játrech, srdci a mozku.
Konstantní nebezpečí
Vědecké studie, které byly provedeny dvacet let po Smithově smrti, odhalily, že zemní zmije je jedním z nejjedovatějších hadů v Africe. Jed tohoto hada dokáže v těle rychle způsobit drobné sraženiny, což bude mít za následek, že oběti umírají na krvácení.
Tento had se vyskytuje v celé střední a jižní Africe a jeho délka se pohybuje od 100 do 160 centimetrů. Některé hady dosahují délky až 183 centimetrů.
Smith se snažil s tímto hadem jednat opatrně, což mohlo přispět k tomu, že ho kousnul. Věří se, že on a jeho kolegové nepovažovali tento had za smrtonosně jedovatý.
Poznámka: V době, kdy Smith byl uštknut, neexistovalo žádné antidotum pro tento jed. Smithovi mohlo chybět pro vědecký výzkum, i když se domnívali, že má šanci na uzdravení.
Smith v okamžiku smrti nebyl schopen sdělit všechny myšlenky, které mu prolétaly hlavou, a podle producenta „Science Friday“, Thammanu Namara, to sdělil světu.
