Přestože mnozí považují cukrové rybíky za obtěžující domácí hmyz, patří mezi nejstarší živé tvory na Zemi. O jejich evoluci, jedinečné biologii, překvapivých reprodukčních chováních a zvláštních schopnostech trávit celulózu se podělil profesor Stanisław Ignatowicz, entomolog ze SGGW.
Cukrové rybíky, známé také jako stříbrníci, mají kořeny sahající daleko před éru dinosaurů. I když nedostatek fosilií komplikuje jejich studium, struktura těla a analýza morfologických znaků naznačují, že patří mezi nejprimitivnější hmyz. „Jsou to velmi, velmi staré hmyzy,“ přiznal profesor Ignatowicz. Jak v žertu dodal, „jejich tělesný pokryv je tak archaický, že by se dalo říct, že pamatují dobu před tyranosaury.“
Profesor podtrhl, že rybíky jsou „původně bezkřídlé“. „Někteří hmyz dnes také nemá křídla, ale ztratili je sekundárně, protože se přizpůsobili parazitismu. Rybíky je nikdy neměly. To svědčí o jejich primitivismu a evoluční starobylosti. Křídla u jiných hmyzu se objevila později jako cenný doplněk, zatímco rybíky zůstaly u základní verze,“ vysvětlil.
Název „rybík“ má také své opodstatnění. „Jsou stříbrní, stejně jako většina ryb, mají stříbrné šupiny. Když držíme rybíka v ruce, zanechá několik šupin – to je další důkaz jejich archaickosti,“ poznamenal profesor.
Rybíky se cítí nejlépe na temných, vlhkých a teplých místech. „Máme-li koupelnu – jedna rovina je podlaha, druhá umyvadlo. Je to ideální lázeň pro rybíky. A tak to bylo odjakživa – takové prostředí jim umožnilo přežít všechny možné katastrofy,“ uvedl Ignatowicz. V přírodě žijí v podestýlce, v hnízdech hlodavců, pod kůrou stromů, v mraveništích – všude tam, kde je „těsno, ticho a vlhko“.
Cukrové rybíky mají také překvapivě dlouhý život. „Tři až čtyři roky jsou pro tak malé hmyzy velmi mnoho. Některé druhy se dožívají až osmi let,“ dodal profesor.
Ještě překvapivější je jejich schopnost línání po celý život. „Většina hmyzu líná do doby, kdy dosáhne dospělosti. A rybíky? Samec, samice – všichni neustále mění svou kůži jako já dýchám,“ usmál se entomolog.
Ačkoliv na světě existuje přibližně 600 druhů rybíků, to je málo v porovnání s miliony druhů jiného hmyzu. Přesto biologicky disponují mnoha zvláštnostmi, které by se daly očekávat od tak drobného tvora.
Rybíky produkují v trávicím traktu enzym celulázu, díky němuž tráví celulózu bez pomoci bakterií. „Všimněte si: termiti se spoléhají na bakterie, zatímco rybíky mají svou vlastní továrnu na enzymy. Jakmile snědí kus papíru, úplně ho stráví,“ podtrhl profesor a dodal, že pomocí tohoto enzymu štěpí celulózu na jednoduché cukry. „A tyto sladké cukry pak spalují jako zdroj energie. Celkem chytré,“ poznamenejte.
Jejich pohlavní život také překvapuje. Samci primitivních hmyzů vytvářejí balíčky s pohlavním semenem, nazývané spermatofory. U rybíků je situace obzvlášť složitá. „Samec umístí svůj „kalich“ se semenem na povrch, postaví hedvábnou oponu – opravdu, to je hedvábí! – a vytváří kolem sebe něco jako klidnou zahrádku. Poté hledá samici, vmanévruje ji do této zahrady a pobízí ji, aby vložila jeho „kalich“ do svého pohlavního otvoru,“ popsal expert.
Jak profesor dodal, ne vždy to vychází. „V průběhu evoluce se stávalo, že samice jednoduše snědla tento „kalich“, a tak se samci naučili potahovat ho odporně hořkou látkou, aby odradili partnery od tohoto jednání,“ vysvětlil.
Profesor také poznamenal, že u některých druhů rybíků se vyskytuje „úplná sexuální mise“: „Mají pouze samice, žádné samce. Z vajíček se rodí dívky, dorůstají, kladou vejce – a tak dokola,“ řekl.
U cukrových rybíků se však samci stále vyskytují a mají plné ruce práce. „Samice – omluvte formu – často nemá náladu, „bolí ji hlava“, takže samec neustále musí osobně dbát na budoucnost druhu,“ zdůraznil profesor Ignatowicz.
Rybíky kladou desítky vajec během celého života, a vývoj mladých do dospělosti trvá (v vlhkých místech) 4–5 měsíců. Po vylíhnutí jsou však samostatní a postupně dozrávají, několikrát línají. „Rodiče jim pouze zajišťují dobré místo k životu a obživě,“ dodal expert.
Tento hmyz také dokáže běhat rychlostí přibližně 0,3 m/s, přičemž mění směr mnohokrát za sekundu, což zvyšuje šance na útěk před protivníkem. „Běží v zig-zagu, jako by plavali po podlaze. Odtud také pochází název „rybík“,“ vysvětlil profesor a dodal, že tato stvoření jsou velmi plachá.
Přestože nepřenášejí nemoci ani nekoušou, jejich přítomnost je často považována za problém. „Škodníkem nazývám každé zvíře, které je v mé přítomnosti bez mého souhlasu,“ žertoval profesor Ignatowicz.
Rybíky mohou ničit knihy, dokumenty, tapety a znečišťovat potraviny – především ve vlhkých prostorách. Jsou tedy přirozeným „indikátorem“ vysoké vlhkosti.
Aby se jich zbavili doma, profesor doporučuje jak ekologické metody – listy ginkgo vkládané mezi stránky knih – tak účinnější gelové přípravky aplikované bodově.
Přes své „přestupky“ rybíky si zaslouží uznání. „Pro mě je samec rybika nejlepším příkladem péče o kontinuitu druhu. A celá skupina je fascinující. Starobylá, primitivní, původní – a přesto přežila do 21. století navzdory všem lidským rozmarům,“ shrnul profesor a dodal, že se máme od těchto hmyzů co učit.
