Vědecká publicistka rozebírá výhody a nevýhody prkének z plastu, dřeva a tvrdých materiálů jako je sklo či mramor, a upozorňuje na každodenní rizika jejich špatného použití v české domácnosti.
Lucía Almagro varuje, že krájení na plastových prkénkách může uvolňovat drobné částice, které se v těle hromadí a mohou ovlivnit naše buňky, pokud je dlouhodobě ignorujeme.
Plast, dřevo, nebo sklo? Jednoznačná odpověď neexistuje. Biotechnoložka Lucía Almagro (@diariodeunacientifica) ve svých videích rozebírá rizika i výhody jednotlivých typů krájecích prkének v kuchyni. I když většina lidí vybírá hlavně podle designu — nebo co mají doma od Vánoc, odbornice upozorňuje, že klíčová není volba materiálu, ale způsob, jak prkénka používáme a udržujeme.
Mikroplasty a bakterie: skrytá rizika špatné údržby
Není až tak důležité, z čeho prkénko je, ale jak ho v kuchyni čistíte a skladujete
„U plastových prkének platí zásada: dívejte se po kvalitních kouscích,“ radí. Výhoda? Mohou do myčky — to urychlí čištění a snižuje riziko množení bakterií, proto je profíci tolik doporučují. Nevýhoda? S každým zářezem se z nich mohou uvolňovat drobné kousky plastu – někdy ani nepoznáte, že už máte problém.
Toto není maličkost – výzkumy potvrzují, že mikroplasty mohou v těle škodit: od poškození DNA, přes narušení buněk až po záněty. Odkazuje na poslední studie, které se tímto tématem zabývají i v rámci EU — v Česku na tom nejsme jinak než zbytek světa.
Co dřevěná prkénka? V nařízeních je v českých restauracích nenajdete — hygiena je jasná: dřevo do myčky nepatří. Dřevěná prkénka nasáknou vlhkost, a tím vytvoří ideální podmínky pro růst plísní a bakterií.
Důležité je prkénka čistit, dezinfikovat hadříkem a nechat dobře vyschnout na vzduchu, ne v šuplíku pod hrnci. Pomoci může také natírání minerálním olejem — sníží riziko bakterií. I dřevo se časem pořeže, ale většinou vydrží déle než běžný plast „z drogerky za pár kaček“.
Jaké prkénko koupíte? Rozhodující je správné používání
Když jde o bezpečnost jídla, Lucía doporučuje základy: nemíchat prkénka na syrové maso se zeleninou, kterou už tepelně neupravíte; mezi použitími pečlivě omývat; a pokud je prkénko plné zářezů nebo začíná zapáchat, je čas ho vyměnit.
A co moderní prkénka ze skla, mramoru nebo třeba žuly? Z hlediska bezpečnosti potravin vám vyloženě škodit nebudou — hladký povrch znesnadňuje množení bakterií. Ale praktické nejsou: jsou těžké, rychle tupí nože a některé — skleněné modely z IKEA, kdo má doma, ví — dokážou být pěkně kluzké, což zvyšuje riziko nešikovného řezu.
Faktor bezpečí je zde jasný: na kluzkém prkýnku vám snadno „ujedou ruce“, a pak už zakrojíte – do prstu, ne do špeku.
Lucía Almagro nakonec nedává univerzální odpověď, ale vede k uvědomělému výběru. „Ať už zvolíte jakýkoliv typ, zásadní je správné používání a údržba,“ říká s nadhledem. Její nejdůležitější poznámka? Věda nemá definitivní odpověď, ale buďte důslední v hygieně — především v malé kuchyni v paneláku nebo domě na Vysočině.
Chcete jít do hloubky? Odkazuje na studie např. Clivera a Kaspara zveřejněné v Journal of Food Protection, kde porovnávají mikrobiologickou bezpečnost dřevěných i plastových prkének. Výsledek? Nejde tolik o materiál, ale o vaše návyky: jak prkénka čistíte, kdy je měníte a jak je skladujete. A nejen v roce 2025 platí — zdraví začíná v kuchyni.
