Na českých předměstích stále kralují britské trávníky a akurátní skalničky. Každý druhý víkend slyším v okolí sekací stroje a cítím chemii z postřiků — pečlivě udržované zahrady jsou pro mnoho lidí tím správným symbolem pořádku. Ale co když je to trochu přežitek?

Několik málo nadšenců — a musím se počítat mezi ně — začalo uvažovat jinak. Rozhodli jsme se dát prostor přírodě a pustit na zahradu divoké květiny i traviny. Zpočátku si sousedi klepali na čelo. dnes se u plotu ptají, jak jsem to udělal, že je u nás pořád plno motýlů a včel, a tráva v létě nezhnědne za týden sucha.

Proč najednou Češi milují divoké zahrady?

Trend divokých zahrad jde v Česku v posledních letech opravdu nahoru. Proč? Je tu celá řada důvodů – od ekologie přes pohodlí až po čistě osobní radost.

• Minimum práce — Ušetříte si hodiny sekání a zalévání. Náhodná elegance je často hezčí než uniformní koberec.
• Přírodní vzhled, který má šmrnc — Kdo by čekal, že kopretiny a vlčí máky budou vypadat líp než „zničený“ trávník?
• Ekologie — Divoká zahrada vrací život zpět. Motýli, čmeláci, ptáci i užitečný hmyz dostanou prostor. Zmizí pořád dokola narušovaná půda i průmyslové chemikálie.
• Úspora peněz — Žádné drahé směsi trav, žádné postřiky. Stačí občas prořezat a posbírat semínka – jednoduché a levné.

Možná si vzpomenete na pana Miroslava z okolí Nového Města na Moravě. Když kompletně přestal svoji zahradu stříhat a okopávat, na začátku si sousedi povídali, že z toho určitě vyleze džungle. Dnes sami uznávají, že jim jeho barevný kout kraje trochu chybí doma.

Co vám do života přinese „divočina“

Nešlo mi jen o pohodlí, ale především o život kolem. Pravidelné sekání totiž ničí domovy hmyzím opylovačům — včelám, čmelákům a motýlům. To není teorie, ale můj vlastní postřeh. Světem už rok 2025 trochu zmítají extrémy počasí, včely mizí a klima v Praze i Brně připomíná spíš jih Itálie.

Kousek divoké zahrady funguje jako malá rezervace. Když v létě zmrzlina nestíhá tát, v ní si pořád najdete stín a příjemný chládek.

Málokterý zájem o přírodu pomáhá tolik druhům naráz: motýli, pavouci, včelky, rejskové… a dokonce i sousedovic kočka, která do divočiny ráda chodí číhat.

Výhody a nevýhody: není to jen pohádka

• Pestrost nade vše — Každá část léta vypadá jinak: v dubnu naplno jedou pampelišky, v červnu vlčí máky a na podzim zas trs trav a zlatavé třapatky.
• Méně péče, více svobody — Záhon posečete jednou, dvakrát do roka, a je hotovo. Jen pozor na sucha — někdy je lepší přece jen zalít.
• Finanční stránka — Žádné hnojivo, sezónní chemie, ani nové trávy. Místní semínka si seženete i na městské burze nebo jednoduše seberete při procházce u řeky.
• Ekosystém u domu — Každý metr divočiny znamená, že aspoň pár metrů Česka je přívětivější a zdravější.

Je tu ale i háček — plevel. Občas některé druhy vtrhnou až příliš, hlavně bršlice nebo pcháč. Můžete to nechat být, nebo čas od času ručně vytrhat, případně najít kompromis: ponechat pásy divočiny, ale kolem domu zachovat „klasiku“.

Chcete začít? Tipy z vlastní zkušenosti

• Vyberte si kus zahrady, kde vám nevadí chaos — zbytek klidně sekat dál.
• Zasaďte místní semínka — v zahradnictvích i na ekoburzách (Praha: Zahradnictví Chládek, Brno: Zelený svět) mívají směsi pro motýly i včely.
• Dopřejte divoké části i trochu stínu. Stačí starý pařez nebo hromádka kamení – láká ježky i užitečnou ještěrku obecnou.
• Posekejte až po odkvětu — poprvé v červenci, podruhé v září. Vynechte ostrou sekačku, stačí kosu nebo srp.
• Nesmějte se sousedům, kteří pořád sekají sami. Možná jim časem vaše proměna vnese trochu inspirace.

Divoká zahrada není lenost, ale způsob, jak dát kus Česka zpět přírodě — a přitom si ušetřit práci a něco ušetřit. Možná to neoslní všechny hned. Ale, kdo vydrží pár měsíců bez dokonalosti, často bývá odměněn víc, než čekal.